Řekni, kde ty časy jsou? - Historie Zbrojovky Brno
Z n o j m o - Nadpisová parafráze na písničku Řekni, kde ty kytky jsou, je současné situaci slavného klubu jako ušitá. Mistrovský titul, útočná hra, plné Lužánky, skvělí fanoušci, na to vše teď mohou příznivci Zbrojovky jen vzpomínat se slzou v oku. Jejích oblíbený klub totiž zažívá těžké časy a jeho nejvěrnější čekají, kdy se velikán znovu probudí. V následujícím článku si shrneme to nejdůležitější z historie klubu.
Pro mnoho generací znojemských fanoušků to byla dlouhá léta pouhá utopie. Ptáte se co? Střetnutí se Zbrojovkou v rámci ligy. Píše se rok 2011 a sen se stal skutečností, slavný klub míří do Znojma a v postavení, které by před sezónou nikdo nečekal.
Ale pojďme pěkně od začátku, čeká nás totiž výlet do historie. Příběh brněnského klubu se začíná odvíjet od roku 1913, kdy byl založen celek SK Židenice. Ten má na své klopě jeden velký úspěch, v roce 1926 získal amatérský titul mistra Československa, výjimkou samozřejmě nebyly velké návštěvy. Až po druhé světové válce registrujeme název Zbrojovka Brno. Její nejslavnější éra přišla v sedmdesátých letech, i když v roce 1960 vyhrálo Brno poprvé a naposledy domácí pohár. Legenda československého fotbalu Josef Masopust dokázala z trenérské židle dovést Zbrojovku k doposud jedinému titulu v historii. V sezóně 1977/78 byly v kádru jména jako kanonýr Karel Kroupa, Karel Jarůšek, Josef Pešice, Josef Mazura, brankář Josef Hron a mnoho dalších.
Po mistrovském titulu přišla ještě bronzová a stříbrná pozice, po těchto umístěních pak už následovala postupná stagnace, jenž skončila až ve druhé lize a bylo to nepříjemně brzy po titulu, v ročníku 1982/83. Návrat trval dlouho a přišel až v roce 1989 pod vedením Františka Cipra. Fotbalová revoluce se však v podání Brna nekonala a tým hrál v první lize druhé housle a vydržel v ní pouhé dva roky. Návrat mezi elitu byl však rychlejší než v předchozím případě a Zbrojovka stihla poslední společný federální ročník.
Devadesátá léta znamenaly politické, společenské a hlavně i ekonomické změny. Brno nemělo na růžích ustláno, výraznou finanční injekcí ho zachránil bývalý hráč Komety Brno Lubomír Hrstka. Jeho vize byly veliké, a to se také v pozdějších letech stalo jemu samému i klubu osudné. Začátky však byly růžové. V roce 1992 získalo Brno stříbro v domácím poháru, kdy podlehlo až Spartě, to už byl u týmu opět Josef Masopust s kolegou Vladimírem Táborským. Oba však na trenérské lavičce dlouho nevydrželi.
Na lavičku přichází trenér Petr Uličný a začíná nejlepší období Brna v devadesátých letech. Soupeře straší nejen útočná hra, ale hlavně dnes naprosto neuvěřitelné návštěvy na lužáneckém stadiónu. Po hřišti se proháněli Marcel Cupák, René Wagner, Jan Maroši, Richard Dostálek, bratři Holomkové, v brance vládl Petr Přibyl a to jsem ještě spoustu jmen nenapsal. Po Uličném tým v dalších sezónách postupně převzali Karel Večera a Karel Jarůšek, pod jejich vedením se v týmu představili například Milan Pacanda, Patrik Siegl, Petr Švancara, Jan Polák, Libor Došek. Za dekádu však dokázalo tehdy Boby Brno vytěžit jen bronz ze sezóny 1994/95.
Sny o možném titulu se začaly hroutit s pádem majitele Lubomíra Hrstky, jenž neunesl finančně své vize a dokonce skončil i za mřížemi. Brno převzala firma Stavoartikel, jejíž vlastnictví však netrvalo dlouho a klub dostal název 1.FC Brno. Bylo to ale smutné období, hlavně z důvodu přestěhování se z Lužánek na stadion do Králova Pole, kde hraje Brno doposud. Blýskat na lepší časy se zdánlivě začalo v sezónách 2005/06 a 2006/07, kdy tým pod vedením Josefa Mazury a poté Petra Uličného obsadil páté a čtvrté místo a hlavně zaujal po dlouhých letech opět pohlednou hrou. Mladé pušky Střeštík s Kaloudou měli obdivuhodnou formu, vše dirigoval Tomáš Polách a v útoku se srdnatě rvalo duo Došek, Besta. Začal se plánovat nový stadión Za Lužánkami. Jenže to všechno odvál čas. Brno postupně prodalo Kaloudu, Holka, Pavlíka a další hráče, přičemž náhrady byly velmi chabé. Následoval sešup tabulkou až loni na předposlední místo a sestup do druhé ligy, to vše v sezóně, kdy se Brno vrátilo k tradici a připojilo ke svému názvu opět Zbrojovka.