Hodnocení sezóny 2012/13 pohledem trenéra Leoše Kalvody
Z n o j m o - Příprava je sice v plném proudu, ale my se ještě ohlédneme za mimořádně úspěšnou sezónou 2012/13. Na její hodnocení jsme si pozvali nejpovolanějšího pomocníka - trenéra Leoše Kalvodu. Ten v několika odpovědích zhodnotil uplynulý ročník Fotbalové národní ligy z pohledu Znojma. Že to byl pohled velmi příjemný, snad ani nemusíme dodávat.
Jaké byly bezprostřední pocity po příchodu do trenérské pozice ve Znojmě?
Já jsem se na práci ve Znojmě těšil, avizoval jsem už i předtím, že bych chtěl jednou trénovat na Jižní Moravě. S vedením klubu jsem byl ve spojení déle. Byl jsem hrozně rád, že jsem nabídku na trénování ve Znojmě dostal, protože v tu dobu jsem byl i bez práce. Velice rád jsem ji přijal. Na práci jsem se těšil. Samozřejmě jsem věděl, že Znojmo mělo ve druhé lize dvakrát problémy se záchranou, kdy se zachraňovalo až na poslední chvíli. Byl stanoven cíl, který jsme myslím splnili a překročili. Když se ohlédnu za celou sezónou, tak se mi tady pracovalo velmi dobře. Je to samozřejmě podpořené tím, že se vyhrávalo, že jsme postoupili. Nepoznal jsem zde tu horší stránku, kdy by se hrálo třeba někde v dolní polovině tabulky. Ale co vím i z povídání, tak trenérovi ve Znojmě byl vždy dán prostor a čas.
Co jste si říkal při pohledu na tým, říkal jste si, s tímhle se dá něco udělat, mohli bychom být třeba šestí?
I při prvních přípravných utkáních, kdy jsme to výsledkově nezvládali, jsem viděl, že ti kluci fotbal hrát umí. Bylo tam potřeba dát trochu víc herní disciplíny, a to hráčům budu zdůrazňovat ještě víc i v Gambrinus lize, protože tam jim ze souboje nikdo neuhne, budou tam tvrdší souboje. Samozřejmě bylo potřeba přidat nejen v herní disciplíně, ale také v disciplíně kolem a kolem, tedy nejen při zápase a na tréninku, ale všeobecně.
Bylo pro vás lákadlem na práci ve Znojmě i to, že se můžete více zapojit do chodu klubu?
Na začátku to až tak nebylo. To se vyrýsovalo až v průběhu práce. Když jsem viděl, že zde dělají druhou ligu ve třech lidech Ota Kohoutek, Michal Sobota a Karel Hodák, tak jsem se nabídl, že jim s čímkoliv pomůžu, protože do Olomouce denně nedojíždím, to by se nevyplatilo. Takže, když bylo něco potřeba, vždy jsem byl k dispozici.
Jaké byly hlavní faktory úspěchu znojemského týmu?
Samozřejmě je potřeba štěstí. Můžeme být dobře připraveni, ale to štěstí je k tomu vždy potřeba. Musím říct, že kluci to vzali za správný konec a chtěl bych, aby nyní neusnuli na vavřínech a teď to vzali ještě více za správný konec. Bude to v první lize potřeba, protože to bude úplně o něčem jiném, než byla liga druhá. Dali si říct a pochopili mou filozofii, jak já ten fotbal vidím. Co od nich chci. Bylo to vše podepřené ještě tím, že byly výsledky. Takže práce je pak trochu jednodušší, když se daří.
Byl v sezóně nějaký okamžik, kdy jste si řekl, tohle je špatné?
Takový okamžik jsem neměl. Samozřejmě byly chvíle, kdy jsme měli například ke konci podzimu sérii čtyř zápasů bez výhry, ale stále jsem měli nahrané body a cíl umístění do desátého místa jsem splňovali. Byli jsme proto stále v nějakém relativním klidu. Ale já jsem takový typ, že chci pořád vyhrávat, to už bylo při mé hráčské kariéře a přeneslo se to i do té trenérské. Nerad prohrávám...
To je poměrně užitečná vlastnost ve fotbale...
...Nerad prohrávám, a to jsem se snažil vštípit i klukům. Když jsem hráli nějaké přátelské zápasy v letní přípravě, tak jsem jim vštěpoval, učte se vyhrávat. Chtějte vyhrávat každý zápas, když můžete soupeři dát deset gólů, klidně jim je dejte. To si myslím, že pochopili. Co se také projevilo, že jsme dostali nejméně gólů z ligy. To je ta disciplína, o které jsem mluvil předtím. Obranná fáze pak není otázkou jen gólmana a čtyř obránců, ale je to otázka celého mužstva.
Jsou případy, kdy tým skvěle zvládne podzim, všechny překvapí, ale na jaře přijde pokles formy a propad tabulkou. Nebál jste se této možnosti?
Jestli jsem se bál? To jsem se nebál, kdybych měl strach, tak nemůžu trénovat. Samozřejmě něco takového mohlo přijít, protože v zimní přestávce odešli tři, čtyři hráči základní sestavy - Avdič, Sukup, Vašíček, Šilinger. Ale zase přišel Mara Heinz a uzdravili se Mudra, Hnaníček, oba toho kvůli zranění na podzim moc neodehráli. Helísek nám chyběl sedm nebo osm zápasů na podzim. Až na karty jsme pak odehráli jaro prakticky bez zranění. Až na konci ligy měl problémy s tříslem Todor (Todor Yonov pozn. red.), který hrál poslední čtyři utkání už se sebezapřením, takže jak už byl jistý postup, tak poslední dvě kola vypustil. Jinak se nám zranění vyhýbala. Že bychom museli řešit nějaké vážné zranění to ne, musím to ještě zaklepat, abych to nepřivolal.
Nebylo pro tým trochu výhodou, že od něj se nějaké velké věci nečekaly. Ten tlak určitě nebyl takový jako na Bohemians 1905, nebo Žižkov.
Určitě. Byly to týmy, které spadly z Gambrinus ligy, takže se čekalo, že to projedou. Já ale vždy říkám, že jednodušší je zachránit se, než postoupit. Ten postup je vždycky těžší. Uvidíme, jak se bude dařit nám. Nás brali média jako takové překvapení, protože před sezónou jsme byli asi pasovaní na spodek tabulky, což bylo takto prezentováno i v médiích.
Myslím, že je to jedině dobře, že se to dotáhlo k takovému úspěchu, protože pro hráče a celé město, které nás hodně podporuje, což je i nyní vidět, a v podstatě celý kraj je to plus, že jsou dva týmy v Gambrinus lize. Mě bylo vždy divné a nevěřil jsem tomu, že na jihu Moravy je pouze jeden viditelnější klub. Je tady Zbrojovka, ale když třeba vezmu severní Moravu, tak je tam Baník, Opava a další jiné týmy. Takže mi bylo divné, že tady by byl pouze jeden klub - Zbrojovka. Právě to mě hodně lákalo, něco na jihu Moravy dokázat a ono se to se Znojmem povedlo. Samozřejmě musím k tomu dodat, že dokázat se to povedlo nejenom mě. Bylo to za podpory klubu v čele s panem Kohoutkem, města a hráčů a všeho.
Byly v sezóně okamžiky, kdy jste musel trochu krotit euforii hráčů?
To bylo v sezóně několikrát, dostal jsem i přezdívku citrón, že jsem pořád naštvaný (smích). Ale hráči pochopili, že to s nimi myslím dobře.
V který okamžik už jste věřil, že postup dotáhnete do zdárného konce?
Já jsem tomu věřil až po utkání s Mostem. Když zbývá nějaká teoretická šance, že by nás mohli protivníci předběhnout, tak tomu nikdy nevěřím. Když jsem byl v Žilině, tak jsme měli třináct bodů náskok a nevěřil jsem tomu až do doby, než jsem se stali mistry. Prvnímu místu se Znojmem jsem uvěřil až po utkání s HFK, tady nám pomohla i Bohemka svým zaváháním.
Říkáte zaváháním. Fotbalová národní liga byl v tomto ohledu hodně vyrovnaná, že první mohl klidně prohrát s posledním, což se tady například ukázalo v utkání s Čáslaví.
Takové zápasy přijdou. My jsem měli podzim nějak nastartovaný a pak přijela Čáslav a úplně nás přehrála. Když jsem pak viděl Čáslav na jaře při vzájemném utkání, tak byla velice špatná. Ale takové věci jsou i v Gambrinus lize, je to prakticky ve všech soutěžích, nemusí to být jen fotbal, že silnější mají někdy takové zaváhání. To se stalo i Chelsea například. Kdo měl jediný takovou suverénní jízdu v Evropě byl Bayern Mnichov. Může přijít nějaký útlum, jde o to, to co nejrychleji překonat a zase pokračovat dále v dobrých výkonech.
Je mezi Fotbalovou národní ligou a Gambrinus ligou rozdíl, je tam nějaká mezera?
Lhal bych, kdybych řekl, že rozdíl tam není. Rozdíl tam určitě je. Hlavně je to v té zkušenosti těch hráčů, kteří tu ligu hrají. Někdo už má například odehráno dvě stě ligových utkání, a to se musí někde projevit. Já se budu tým snažit nachystat tak, abychom nehráli nějaký naivní fotbal, protože asi herní projev budeme muset trochu změnit oproti druhé lize. Jenom přece budeme hrát s ligou, a kdybychom to nějak otvírali, tak třeba každou naši chybičku soupeři mohou využít a trestat.
Vyhrál jste slovenský titul se Žilinou, kam řadíte postup do Gambrinus ligy a vítězství ve FNL se Znojmem?
Já to řadím skoro na stejnou úroveň, i když je to vítězství ve druhé lize. Myslím, že nejen pro mě, ale pro Znojmo a celé okolí je to velký úspěch a hlavně pro hráče. Když to tak vezmu, tak když jsem přišel do Žiliny, tak to byl pro ní první slovenský titul. Hráči byli na takové úrovni, že vyhráli titul, pak jsme přijeli do Basileje a poprvé hráli předkolo Ligy mistrů a nezvládli jsme to. Tady zase naskočíme do Gambrinus ligy, ale narozdíl od Žiliny bychom to chtěli zvládnout a zachránit se.
Když vynecháme Znojmo. Kdo vás v uplynulé sezóně ve Fotbalové národní lize příjemně, či negativně překvapil?
Příjemně mě překvapily jako nováček Pardubice. Od HFK jsem to čekal, že bude hrát nahoře, to už jsem říkal před prvním podzimním kolem, kdy hrál s námi. Holice měla i zkušenější tým, než jsme měli my, co se týká ligových startů. Od Sokolova jsem také čekal, že bude nahoře. Varnsdorf mě překvapil, že hrál ještě do poslední chvíle o postup. Na druhou stranu jsem čekal více od Táborska a zklamala mě Karviná a Žižkov a také Zlín.
Jak vůbec proběhly oslavy vítězství ve FNL a postupu?
Nevím, jak to kluci oslavili, ale že bych to já nějak hekticky slavil, to ne. Kluci měli zakončení u Spáleného mlýna, tak jsem s nimi chvíli poseděl. Ono je nejlepší nechat ty kluky samotné, jak už je to pak trochu ovíněné, ať se baví sami. (s úsměvem)
