Zaostřeno na mládež: Jarní proměna U17? Náš dům, náš hrad!
Z n o j m o - Po podzimu šest bodů, na jaře už třináct a odpoutání se od posledního místa. Velká proměna potkala na jaře U17. Svěřencům trenéra Paula, který nastoupil k týmu v zimní přípravě, se mimořádně daří na domácí půdě. Na jaře zde ještě ani jednou neprohráli a naposled z hřiště na ČAFCE odjela s prázdnou Karviná. Znojmo zvítězilo 3:0, přičemž ale ještě mělo několik dobrých příležitostí. Na momentální úspěchy U17 jsme se právě po utkání ptali dvou osob. Tou první byl kapitán Zdeněk Hříbek, který proti Karviné otevřel skóre. Tou druhou pak samozřejmě trenér Miroslav Paul.
1.SC Znojmo FK - MFK OKD Karviná 3:0 (2:0)
Branky: 13. Hříbek, 24. a 70. Fukal.1.SC Znojmo FK: Kříž - Dobrovolný, Tuza (56. Ondrovčák), Hříbek (C), Flachs (70. Holas), Fukal (77. Müller), Macan, Tofl, Ondrák, Kříž, Landšperský.
MFK OKD Karviná: Ciupa - Rulíšek (14. Formela), Strnad, Pavlík (C), Rýznar (66. Němec), Kubiena, Blanik (70. Budina), Řapek, Mareček, Pavelka, Večerka.
REPORTÁŽ Z UTKÁNÍ
Příjmení Hříbek rozhodně není ve Znojmě neznámé. Vždyť, kdo by neznal ze znojemských fanoušků obránce A-týmu Romana Hříbka. V 1.SC ale hraje i jeho mladší bratr Zdeněk. Ten je kapitánem U17 a narozdíl od Romana hraje na stoperské pozici. Kdo ví, třeba se jednou sejdou ve znojemském dresu i společně na hřišti. Pro rodné Dyjákovice by to určitě byla velká událost.
Začali jsme makat a výsledky se dostavily, těší kapitána Zdeňka Hříbka
Utkání se ti bude určitě hodnotit velice dobře?
Měli jsem již od začátku utkání převahu, ale neproměňovali jsem šance, nakonec se nám ale v první půli naštěstí povedlo dva góly vstřelit. V druhé půli jsme se soustředili na dobrou defenzívu, rychlé brejky a povedlo se nám přidat pojistku v podobě třetí branky.
Poslední dobou se ti střelecky daří. Gól Karviné byl na jaře už tvůj třetí. Bylo to po důrazné dorážce. Asi vás trenér k tomuto nabádá, chodit do těchto situací takhle důrazně?
Ano, vždycky se do toho snažím jít důrazně. Když to tam padne, jsem jedině rád.
Po podzimu poslední místo, na jaře velká změna. Jak si to vysvětluješ?
Přišli někteří noví hráči, také trenér a asistent trenéra. Hrajeme více bojovně a více se na zápasy těšíme. Začali jsme makat už od zimy a výsledky se dostavily. Spokojenost.
Jak berou kluci to, že máš v A-týmu bráchu? Dobírají si tě nějak?
Když měl brácha zlomenou ruku, tak si ze mě kluci dělali srandu podle jedné písničky - Loket z vokna. Samozřejmě vše v dobrém. A jak hráči áčka dostávají nějaké věci, tak to furt - Doval kopačky a tak. (s úsměvem)
Nepletou si tě s Romanem třeba na ulici?
Říkají mi, že jsme si hodně podobní.
Tvou fotbalovou metou asi jednou bude následovat Romana v A-týmu?
Samozřejmě.
Ty hraješ stopera, takže tvoje ideální pozice je právě na tomto místě?
Od té doby, co jsem začal hrát fotbal, tak hraji jedině v obraně.
Miroslav Paul přebral tým v zimní přestávce po Róbertu Kafkovi, který zamířil k U19. Jak je vidno, oběma týmům výměna prospěla. U19 i U17 totiž na jaře předvádí skvělé výkony. Trenér Paul mohl být spokojený i po poslední dubnové středě, kdy si jeho svěřenci poradili s Karvinou.
Trenér Miroslav Paul: Jsem rád, že kluci chtějí pracovat, zlepšovat se a pochopitelně vyhrávat
Na úvod tradiční otázka. Jak byste zhodnotil utkání proti Karviné?
Do utkání jsme vstoupili aktivněji než soupeř. Už od začátku jsme Karvinou dostávali pod tlak a vytvořili si několik šancí. Jedna z nich byla se štěstím proměněna, když dorážel na zadní tyči Hříbek. Krátce poté jsme nedali penaltu, ale naštěstí jsme situaci dohráli do gólu, což nám hodně pomohlo. Troufnu si říct, že první půli jsme byli lepší, agresivnější. Stopeři hostů nebyli moc ve formě, takže jsme se hodně dostávali přes prostředek.
Do druhého poločasu jsem nabádal kluky, abychom zbytečně nezalezli, vedení 2:0 bylo ošemetné. Karviná sice měla míč více v držení, ale věřil jsem, že bychom třetím gólem mohli rozhodnout, což se také stalo. Výhru jsme si zasloužili. Karviná je silný soupeř. Jsem spokojený.
Vyhrálo se sice 3:0, ale v utkání bylo několik možností, kde nebyla úplně vyřešena finální fáze. S tímhle asi nepanovala velká spokojenost?
Přesně tak. Už o přestávce jsem v kabině říkal, že kdyby byl výsledek 6:1, tak by se nikdo nemohl divit. Karviná měla jednu nebezpečnou situaci, při které nás podržel brankář Kříž. My jsme šancí měli daleko více. Hlavně předfinální a samotnou finále fázi jsme ale několikrát nedořešili. Místo, abychom to ve vápně vzali jeden na jednoho a zakončili, ať už to byl Fukal, Landšperský, Flachs, Kříž. Řešili jsme to zbrkle. Hráči ještě mají velké rezervy a v tomhle se musí hodně učit, aby finální fázi lépe zvládali. Mohli jsme vyhrát daleko vyšším rozdílem.
Po podzimu poslední místo, na jaře obrovská proměna a již třináct bodů. Čím to, že najednou taková změna?
Nemůžu hodnotit podzim, protože jsem u týmu nepůsobil. Přebral jsem ho v zimní přípravě a chtěl jsem zapracovat na tom, abychom se hlavně výkonnostně posunuli dále. Aby kluci měli z fotbalu radost. Nikdo samozřejmě nechce být v tabulce poslední, ale pro mě bylo důležité, aby se fotbalem bavili. Snažil jsem se dát kluky dohromady taky po psychické stránce, protože šest bodů po podzimu je málo. Už od přípravy jsem začal pracovat na tom, aby byl tým kompaktní, vtisknout mu nějakou tvář.
Každému hráči jsem řekl, co bych od něj čekal, co od něj chci. Jsem rád, že si to kluci vzali k srdci. Výsledky se dostavují, stále jim ale vkládám do hlavy, že je to jen o tvrdé práci a je potřeba dál makat. Jsem rád, že kluci chtějí pracovat, zlepšovat se a pochopitelně vyhrávat. Budu pokračovat v tom, abychom tabulkou stoupali vzhůru, ale hlavně aby hráči herně rostli a mohli jsme je vychovávat pro A-mužstvo.
Doma má Znojmo parádní formu a drží zde na jaře neporazitelnost. Venku to ale naopak tolik nejde. V čem je ten největší rozdíl?
Doma na ČAFCE se žádnému soupeři nehraje lehce, ať už je to první tým tabulky, či poslední. Jsem rád, že si budujeme neporazitelnost, na jaře zde ale v uvozovkách nehrála ta úplná špička ligy. S tou jsme se setkali venku, hráli jsme na Zbrojovce, na Sigmě, v Jihlavě. A v těchto utkáních jsem byl nespokojený s přístupem hráčů, kdy jsem utkání prohráli zbytečně vysoko. Přisoudil bych to ale tomu, že jak vyjedeme ven, tak na kluky dopadne taková ta tíha okamžiku, že nejsou na domácím hřišti. Nechtěl bych to ale házet na to, že hrajeme doma - venku. Já chci hrát doma i venku stejně, ale na hřištích soupeřů to zatím není ono. Je to otázka, abychom se nad tím zamysleli a zlepšili to.
Musíte hráče hodně krotit po výhrách? U mladých hráčů to je někdy tak, že se jednou vyhraje a myslí si, že už půjde vše samo.
U mladých hráčů obecně platí to, že si nedokáží udržet výkonnost stabilně. Snažím se je po vyhraných i prohraných zápasech stále nabádat k tomu, že nás čeká nový týden, nový soupeř. Jsou to kluci, kteří mají šestnáct, sedmnáct, mají ještě vše před sebou, ale musí tomu dát sto procent.