Dokud je šance, budeme bojovat, říká odhodlaně Tomáš Cihlář

O l o m o u c - Bez Vašíčka na hrotu, s okleštěnou sestavou a více jak polovinu utkání v deseti lidech. Byl to velký boj, z kterého nakonec vyšel náš tým poražen. Utkání se Sigmou jsme hodnotili společně s Tomášem Cihlářem. Znojemským odchovancem a hráčem, který se vyznačuje velkým fyzickým fondem a bojovností. Zvlášť první charakteristika se mu proti přesilovce Olomouce velice hodila. Byť to nakonec na body nevyšlo, Tomáš a celý tým ještě rozhodně nic nevzdávají.

Zápas před koncem ligy jsme klesli na šestnáctou pozici. Jistá naděje tady však stále je. Jak vidíš závěr ligy?
Pořád ještě zbývá jeden zápas, který musíme za každou cenu vyhrát. Samozřejmě už se nyní musíme ohlížet i na soupeře a nebudeme to mít ve vlastních rukou. Budeme se ale snažit poslední zápas uhrát a uvidíme, jak to dopadne.

Poslední "domácí" utkání odehrajeme tentokrát v Jihlavě. Kde se ale Znojmu dlouhodobě nedaří a za poslední sezóny zde nezískalo ani bod. Může to být ve vašich hlavách, i když soupeřem bude tentokrát Dukla?
Myslím, že to mít vliv vůbec nebude. Hrajeme ale zase, dá se říct, venku jako celou sezónu. Problém by v tom být neměl, spíše půjde o to, jak se na utkání nachystáme. Musíme do toho dát vše. Dokud je nějaká šance na záchranu, tak budeme bojovat.

Vidíš jako hlavní příčinu současné šestnácté pozice, že hrajeme všechny zápasy v podstatě venku? Pokud bychom hráli opravdu doma bodů mohlo být více.
Je to možné. Kdyby jsme hráli ve Znojmě přišlo by více lidí, byli bychom opravdu doma. Ale vymlouvat se na to nechceme, poztráceli jsme body s Brnem s Příbramí. Kdyby jsme uhráli v těchto zápasech více bodů, tak jsme v tabulce někde jinde.

Jaké byly dle tebe klíčové momenty zápasu. První gól, nebo až červená karta Emira Zeby krátce před přestávkou?
Chystali jsme se před zápasem na standardky Olomouce, že to kope na přední tyč. Ke všemu to byl ještě špatný centr metr nad zemí, který jsme ale nedokázali odvrátit. Projde to přes tři hráče a na zadní tyči to doklepával Depetris. Co se týká červené karty po druhé žluté, byla zbytečná, mělo se to přerušit už dříve. Ale hlavně jsme neměli dostat první branku.

Přesto v jedenácti by se určitě dohánělo manko soupeře snadněji.
Síly samozřejmě ubývaly rychleji, ale nemyslím si, že bychom v oslabení hráli nějak výrazně špatně.

Jaké byly instrukce do druhé půle, bylo v nich více riskovat?
Říkali jsme si, že budeme hrát tak, jako kdyby nás bylo jedenáct. Chtěli jsem využít nějaké brejky. Věděli jsme, že Olomouc se bude tlačit do útoku. Že bychom ale hráli nějak výrazně otevřeně to zase ne. Bojovali jsme ale až do konce, i remíza by pro nás byla dobrá, druhý gól však rozhodl.

Proti Olomouci to bylo na hrotu bohužel bez Vašíčka. Jak moc to ovlivnilo hru, přece jen to byl velký zásah do herního systému.
Byla to změna, kterou jsme nečekali. Hráli jsme vlastně bez klasického hrotového útočníka. I to se ale může stát, museli jsme se s tím poprat, ale kdyby tam byl Váša bylo by to jiné.

Co bylo dle tebe příčinou, že jste se prakticky nedostávali po celý zápas do žádných větších střeleckých možností?
První půli jsme nebyli tolik v pohybu, málo jsme se nabízeli. Je pravda, že bránu jsme za celý zápas netrefili, neměli jsme žádnou velkou šanci a z čeho Olomouc ohrozit, takže špatné.