Mám pupeční šňůru ve Znojmě, má jasno Todor Yonov

S e d l e c - Jednu jistotu za poslední roky můžete ve Znojmě mít a to, že když vejdete do kabiny, vždy uvidíte na svém místě Todora Yonova. Dlouholetý znojemský kapitán a neodmyslitelná součást první 1.SC se i před nadcházející sezónou pustila houževnatě do přípravy. Ve vítězném přípravném utkání proti Frýdku-Místku měl prsty hned ve dvou vstřelených brankách. Jednu sám dal z penalty a věnoval ji své rodině, která byla v Sedleci přítomna, a tu druhou připravil na zlatém podnose po přímém kopu Liboru Žondrovi.

Jak se cítí tělo v přípravě? Už ani nepočítám u tebe v kolikáté.
Musíš makat. Samozřejmě, že příprava je vždy náročná, tělo trpí, zvlášť v mých letech. Ale já jsem si na to zvykl, sice nadávám, ale běhám. (s úsměvem)

Jak vnímáš to, když se v kabině kolem tebe kluci mění a ty již několikátý rok zůstáváš jako takový středobod?
Asi ještě můžu něco klukům dá, s něčím jim pomoci. Hlavně je důležité zdraví a já se cítím zdravý. Teď už záleží jen na trenérech, jestli bude hrát, nebo ne.

Není ti líto, že odcházejí hráči, které jsi dlouho znal a zase přichází noví?
Takový je život, někdo odchází, někdo se vrací a někdo je zde na furt. Já mám pupeční šňůru ve Znojmě, takže jsem tu pořád. (s úsměvem)

Jak to máš s novými hráči, jsi s nimi rychle kamarád?
Nemám problém s žádným hráčem, ať už je to nový nebo starší hráč. Každý, kdo se přizpůsobí klubu a odvede svoji práci, s tím nemám problém.

Teď pojďme k utkání s Frýdkem-Místkem. Jak jsi ho viděl, ať už v první půli z lavičky a ve druhé pak přímo ve hře?
Z lavičky z venku je to vždy jednodušší, to bys vše udělal lépe a jinak. (s úsměvem) Myslím si, že Frýdek hodně bojoval a jezdil po zadku. Naši kluci byli fotbalovější, bohužel stala se jedna chyba a soupeř se dostal do vedení. Ale nesklopili jsme hlavu a šli jsme dál. Bojovali jsme do konce a myslím, že jsme zaslouženě vyhráli. Tady tyto zápasy jsou spíš ale o tom, aby si trenér udělal obrázek. První ostrý zápas bude pohár, dá se říct, taková generálka. Pak následuje první jarní kolo v Kolíně.

Užil jsi si také svých oblíbených přímých kopů. Kopal si dva, oba byly dobře zahrané, přesto udělal bys něco jinak?
První jsem kopl zhruba půl metrů od tyče. Ten druhý byl pro změnu do tyče a od ní se míč odrazil na brankovou čáru, kde Libor Žondra dával do prázdné brány. Když spadne míč do brány, tak je to vždy nejlepší, takže asi jsem je kopl špatně obě dvě. (s úsměvem)

Dostal jsi se také k penaltě, kterou si vyrovnával na 2:2. Ty je většinou proměňuješ hodně suverénně. Čekal jsi na pohyb brankáře?
Díval jsem se do poslední chvíle na gólmana, co udělá. Udělal pohyb doprava, já jsem mu to dal doleva. Měl jsem z gólu velkou radost, protože jsem tu měl celou rodinu z Bulharska, jak mamka, tak oba bráchové. Takže jsem byl rád, že jsem dal branku, ten gól byl pro ně.

Sledoval jsi třeba na mistrovství světa jak hráči kopali penalty, studoval jsi to nějak?
Dá se říct, že penalta se dá jen špatně kopnout. Já je sice kopu suverénně, ale také jsem párkrát nedal. Díval jsem se na mistrovství a z každého zápasu se dá něco naučit. To mohli i kluci z juniorky a z U19 tady v našem zápase proti Frýdku. Pořád se to musí pilovat.

Je pro tebe Fotbalová národní liga stále ještě výzvou?
Pro mě je fotbal výzva celý život, takže druhá liga samozřejmě taky. Nemám strach nebo obavu z toho, že neodvedu stoprocentní výkon. Jsem přesvědčený, že ještě patřím na hřiště.