Ocenění mě překvapilo, ale vážím si ho, říká Trenér sezóny Radim Kučera

Z n o j m o - První rok v pozici hlavního trenéra má za sebou náš kouč Radim Kučera. Stále ho mrzí, že se Znojmu nepovedlo postoupit do první ligy, i tak však bylo jeho účinkování na trenérské lavičce velice úspěšné. Důkazem toho je i ocenění Trenér sezóny Fotbalové národní ligy. Právě oficiální web FNL přinesl s našim trenérem velice obsáhlý a také zajímavý rozhovor.

Gratulujeme vám k zisku titulu Trenér sezóny ve Fotbalové národní lize.
A není to jen nějaká legrace, že ne? Nevolá mi nějaký bývalý spoluhráč a nechce si udělat srandu? Samozřejmě jste mě tím hodně překvapil. Toto ocenění má svoji váhu, poněvadž to volili trenéři a kapitáni všech mužstev Fotbalové národní ligy. Jsem za něj rád, kdo by nebyl.

Chtěl byste někomu poděkovat?
Určitě rodině, která mi poskytuje na Valašsku v Hutisku-Solanci skvělé zázemí, i když jsem od nich daleko. Musím poděkovat také za nabídku jít do Znojma Otu Kohoutkovi, jenž mi umožnil stát se hlavním trenérem v takovém tom větším fotbale.

Proč myslíte, že jste cenu získal zrovna vy?
Možná je to tím, že jsme se Znojmem čeřili nejvyšší příčky soutěže, možná tím, že jsme dali nejvíce gólů ze všech mužstev. Těch důvodů může být více. Podivuji se nad tím, že jsem cenu pro nejlepšího trenéra vyhrál já, i když jsem s týmem nepostoupil, a trenéři jako Jozef Weber a Bob Pilný postoupili do první ligy a ocenění nezískali.

Jaký vlastně byl ročník 2015/2016 pro fotbalové Znojmo?
Před sezónou jsme si dali za cíl se pohybovat okolo poloviny tabulky a nehrát o záchranu. Já měl za cíl zlepšit domácí zápasy. To byly takové hlavní body při podpisu smlouvy. Podzim se nám abnormálně vydařil, na což mělo vliv také to, že mužstvo hrálo celou dobu pohromadě a nemuseli jsme řešit nějaká zranění či karty. Tím jsme si však na sebe ušili bič. V jarní části to začalo tím, že nemohl první dvě kola hrát Šumbera, jenž měl na podzim skvělou formu. Došlo také na tlak a psychiku, zapracování nových hráčů, zranění, tresty za karty, prostě spojilo se všechno se vším a pořád jsem nějakým způsobem musel obměňovat kádr. A tak jsme cíl, který jsme si v zimě dali, nesplnili.

A co bylo přesně tím cílem?
Cíl byl jasný. Po podzimu jsme vedli FNL a chtěli jsme postoupit. Bylo by alibistické pořád tvrdit, že chceme hrát o střed tabulky. Muselo se to vyhlásit a na hráčích bylo vidět, že se o to chtějí porvat.

Sehrál ten tlak na hráče velkou roli při jarních výkonech?
Na podzim jsme doma podávali výborné výkony a tím tlakem jsme v utkáních ve Znojmě už nepodávali tak dobré výkony jako venku. První zápasy s Ústím i Sokolovem jsme museli otáčet, kdy nám chyběla taková ta lehkost. Naopak venku jsem ji viděl, byl tam i větší klid na míči a menší ustrašenost. Vše pak vyvrcholilo zápasem s Vlašimí, kdy jsme prohráli 0:4 a zavřeli si cestu do první ligy.

Právě debakl s Vlašimí přinesl velký negativní ohlas, co se v tom zápase stalo?
Věděli jsme, že jsme hráli dobré utkání v Budějovicích, kde jsme vedli 2:0, leč soupeř poté ve druhé pětačtyřicetiminutovce srovnal. Podle mě jsme ten duel měli zvládnout a přidat třetí či čtvrtý gól. Vinou ztráty jsme věděli, že už nesmíme zaváhat, neboť jsou před námi Karviná i Hradec Králové. A to právě spustilo ten tlak, že už musíme vyhrát. Možná byl nakonec až moc velký, cítili jsme velkou zodpovědnost a v důsledku z toho vzešel takový výsledek. Navíc přišla červená karta a pak už to byla taková křeč, kdy jsme v deseti chtěli něco dokázat.

Navíc červená karta zkušenějšího Nepožitka byla hodně zbytečná, vyhodnotili jste si to nějak po zápase?
V kabině máme sazebník pokut. Ona vzešla asi také z té frustrace a samozřejmě ovlivnila zápas, jelikož jsme dohrávali v deseti a neměli tolik sil na obrat, ale neřekl bych, že zrovna tento okamžik rozhodl o naší prohře 0:4. Například za stavu 2:0 jsme nedali velkou šanci. My jsme si ten zápas však nezasloužili vyhrát, jelikož ta nekvalita a nepohoda byla vidět od první minuty, což vygradovalo tou červenou kartou.

Přeci jen jste celkově v posledních pěti zápasech inkasovali jedenáct branek, byla za tím jen psychika?
Zranili se nám stoper Pokorný a levý obránce Cihlář, jenž je zároveň kapitánem mužstva, nastala tak určitá rotace a také rozdílná forma hráčů. Došlo pak k banálním chybám, kdy například v Českých Budějovicích jsme za dvoubrankového vedení měli další šance na tři - čtyři nula, leč neproměnili jsme a inkasovali laciný gól ze standardní situace z nějakých dvaceti metrů, kdy naši hráči ve zdi asi z přemíry snahy vyběhli proti míči a nechali tam díru, a padl z toho gól. Kdyby zůstali stát, možná bychom ten zápas zvládli dotáhnout do vítězného konce a ještě dneska bychom bojovali o postup. Je důležité říct, že jsme si postup neprohráli utkáním s Vlašimí. Byl tam například hodně špatný druhý poločas v Hradci Králové, který byl klíčovým, protože jsme první půli zvládli výborně a Hradec šel do desíti, což nakonec Hradec semklo a u nás nastal efekt uspokojení. Tady se třeba lámal ten postupový chleba.