Znojemský týden: Trenér Smrček: Forlan nebyl k mání tak pracuji s tím, co mám

Realizační tým fotbalového 1. SC Znojmo pro druhou ligu posílil na postu trenéra Bohumil Smrček. Ten postupně přebírá otěže od Michala Soboty, který se přesunuje spíše na post sportovního manažera. Smrček, který má za sebou práci asistenta v prvoligové Zbrojovce Brno a také hlavního trenéra v Líšni či v Moravském Krumlově, v našem rozhovoru říká nejen to, že je pro něj Znojmo velkou výzvou.

Za necelý týden startujete s týmem druholigovou soutěž. jaká byla příprava na ni?

Příprava šla ráz na ráz. 28. června jsme začali a bylo na spadnutí soustředění v Rakousku, které nebylo jisté, ale nakonec prezident klubu rozhodl, že bude, a jsme za to vděčni. V prostředí Alp kousek od Kaprunu jsme měli výborné podmínky, abychom poznali kluky a stmelili se. Některé hráče, kteří nám byli doporučeni manažery, jsme vyřadili a pak pokračovala příprava doma. Ještě jsme nemohli trénovat na našem hřišti, které prošlo regeneračním obdobím, aby byl trávník připraven na ligu. Tak jsme jezdili do Únanova a spřáteleného Retzu, kde nám vyšli vstříc. Trénovali jsme dvoufázově a kluci k těm tréninkům přistupovali velice zodpovědně a příprava byla z mého pohledu velice vydařená. Teď jde jen o to, abychom to zúročili v soutěži.

Jaký byl rozchod s Moravským Krumlovem, kde jste v poslední době působil?

My už jsme byli domluveni, když jsem do Moravského Krumlova přicházel, že mě v případě lukrativní nabídky pustí. Tehdy byli na sestup a já jsem to cítil jako povinnost jim pomoci se zachránit. To se nám povedlo. A přestože jsem měl další rok lepší nabídky, tak jsem tam ještě zůstal. Ale celou dobu platilo, že mohu odejít. Já jsem ty nabídky jít jinam dlouho nevyužíval. Příležitosti klepaly na dveře, ale jak se říká, já jsem nebyl doma. A když přišel prezident Znojma Ota Kohoutek, tak jsem doma byl.

Kam svoje znojemské angažmá ve své trenérské kariéře řadíte?

Ať už jsem trénoval Zweite Klasse v Manhhartsbergu nebo dělal asistenta v FC Brno nebo budu trénovat ve Znojmě, vždy to budu dělat naplno. Každé takové angažmá mě obohacuje a dělá mi velkou radost. Ale to Znojmo je pro mne jedna z nejkrásnějších výzev.

Jak jste spokojen s kádrem, přál jste si nějaké jiné posily?

Diego Forlan nebyl nějak k dostání. Jsou zkrátka určité mantinely, ale ta filozofie klubu je jasná a já se s ní ztotožňuji. Pokud je mužstvo stavěno na hráčích, kteří cítí ke klubu vztah, jsou to odchovanci, tak je to vždy lepší, než když přijde nějaký legionář na půl roku a už hledá, že by šel zase někam jinam. V tomto smyslu jsem spokojený.

S jakou perspektivou jste kádr dávali dohromady?

Je to dlouhodobé. Michal Sobota s panem Kohoutkem pracovali na těch hráčích tři, čtyři roky. Jsou to mladí kluci a jdou nahoru. Takže se tady pracuje s perspektivou několika let a není to žádná krátkodobá záležitost.

Hodláte nějak měnit styl hry?

Styl hry je stanoven jako 4 – 3 – 3 a vychází z toho, jaké máme hráče. Když je na to nebudeme mít, tak to přizpůsobíme. Ale tento systém je tady zaběhnutý, hráči jsou na to zvyklí, tak není třeba to měnit. My jsme na soustředění v Rakousku hráli s Rapidem Bukurešť, zkoušeli jsme nové hráče a vyšlo nám to na 4 – 4 – 2 a prohráli jsme 0:4. Samozřejmě nebyli jsme sehraní a Rapid je účastník první ligy, ale pak jsme hráli s Témešvárem. To jsme hráli systémem 4 – 3 – 3 a hrála obvyklá sestava bez větších změn a prohráli jsme jen 2:3 a s klubem, který hraje evropské poháry, jsme sahali po remíze. Samozřejmě bylo to pořád jen přátelské utkání, ale mužstvo na mě v tomto zápase udělalo velmi dobrý dojem.

Jaký jste typ trenéra. Skládáte si raději vlastní kádr, nebo jste zvyklí pracovat s tím, co je?

Já především pracuji s tím kádrem, který mám, a snažím se z každého hráče vytáhnout vše, co v něm je. Když jsem přišel do Líšně, tak se tenkrát zachraňovali v divizi. A protože byla ladovská zima a odkládaly se zápasy, museli jsme jich během šesti týdnů odehrát devět utkání. A s těmi hráči, kteří tam byli, jsme sedm zápasů z těch devíti neprohráli, a tři kola před koncem jsme byli zachráněni.

S Líšní jste také zdatně obíral o body Znojmo a vyřadil je z poháru. Nepřipomněli vám to tady?

Musím říci, že se mi tehdy přístup Znojma velmi líbil a stavím to kolikrát výš než vítězství. My jsme porazili v poháru Znojmo a večer jsem četl esemesku od Oty Kohoutka, kde stálo – Gratuluji vám k vítězství, byli jste lepší. Potom jsme hráli ten pro Líšeň historický zápas, kdy jsme porazili Slavii a zase mi ze Znojma přišlo blahopřání. Líbila se mi ta rytířskost, že dokázali uznat prohru a poblahopřát. Takže mezi námi vůbec vyhrocené vztahy nebyli.

Kdo vůbec rozhoduje o složení týmu?

To je jasné. Kdo platí, má rozhodující slovo a já těch peněz tolik nemám.