"Brankář" Šamánek: Kdyby mě někdo trefil do hlavy a zlomil mi nos, stejně neuhnu
H r a d e c K r á l o v é - V netradiční roli se v závěru nepovedeného utkání v Hradce Králové objevil náš ofenzivní záložník Rosťa Šamánek. Při vyloučení gólmany Vlasty Veselého a vyčerpání všech střídání šel do brány na nařízený pokutový kop právě Šami. Pro někoho možná překvapivě, v rozhovoru pro Znojemský deník vysvětlil, proč šel do brány právě on.
Představoval jste jasnou volbu do branky, když už jste nemohli střídat?
Na každém tréninku, když mám možnost, si do brány vlezu a myslím, že mi to i vcelku jde. Navíc Mareše jsem několikrát penaltu viděl kopat a věděl jsem, kam ji většinou dává. Byl jsem si docela jistý. Myslel jsem, že ji jako levák kopne znova křížem, ale bohužel kopl na mou pravou stranu. Když jsem se s ním po zápase bavil, řekl, že jsem ho měl přečteného dobře, ale změnil to.
Někdo jiný z týmu připadal v úvahu mezi tyče?
Když jsem zjistil, že jsme třikrát vystřídali, šel jsem tam automaticky. Ještě možná připadal v úvahu Jarda Svozil, který shodou okolností vlezl na penaltu při pátečním tréninku. Kluci zmínili, že tam měl vlézt Libor Žondra, který je největší, ale říkal, že má ruce obrácené a vůbec chytat neumí. (smích)
Chytání vás odjakživa bavilo?
To asi ne, ale když jsou vánoční turnaje nebo po sezoně, málokdo chce do brány. I gólmani si rádi zahrají, naopak jsem v poli pořád, takže chodím do branky. Jsem spíš hrající gólman, jsem poslední a chytám, takže nějaké zkušenosti s bránou mám.
Takže před žádnou ranou neuhnete?
Právě že vůbec. Kdyby mě někdo trefil do hlavy a zlomil mi nos, stejně obličejem neuhnu.
V Hradci Králové jste prohráli, přestože jste po remízové první půli hráli dokonce proti deseti domácím hráčům. Co se stalo?
Nevím, jak vám to mám říct, nechci být sprostý. Co jsme tam předvedli druhý poločas, je na pozvracení. Nedokážu si to vysvětlit, byla to ostuda. První půli jsme naopak byli lepší, dostali jsme sice blbý gól po naší chybě ze standardky, naštěstí jsme však vyrovnali a fotbal jsme hráli hezký. Druhý poločas jsme šli do přesilovky, ale přišlo mi, jako bychom si mysleli, že se nic nemůže stát. Přestali jsme běhat, v soubojích jsme byli pozdě, stačilo na nás kopnout balon za obránce. Domácí jsou rychlí a chodili do brejků, neměli jsme ani šanci.