Byl to můj poslední zápas na lavičce Znojma, potvrdil trenér Kučera po utkání s Baníkem
O s t r a v a - Ihned po skončení utkání s Baníkem Ostrava sdělil v našem rozhovoru trenér Radim Kučera, že to byl jeho poslední zápas na lavičce Znojma. Po dvou letech se tedy s jihem Moravy loučí a byly to úspěšné dvě sezóny. Hodnotil ale samozřejmě také utkání s Baníkem Ostrava, ve kterém jsme sice prohráli, ale nepředvedli špatný výkon. V posledních zápasech se ale trápíme v koncovce.
Trenére, přijde mi, že to bylo podobné utkání jako se Sigmou Olomouc (prohra 1:4 pozn. red.). Baník své šance proměnil, my ne...
Přesně takhle bych to také komentoval. Domácí šli za vítězstvím s velkým odhodláním a důrazem. Rozdílovým hráčem byl Sus, který nešetřil krokem, rozhodl dvěma góly. Kdyby Stijepo Njire proměnil velkou šanci v první půli, bylo by to o něčem jiném. Takhle nám soupeř ukázal efektivitu. Co měl, to dal. My jsme možnosti také měli, ale buď jsme nedali nebo nám to zblokovali. S tímto se pereme celou jarní část. Doufám, že to kluky nějak nepoznamená a budou na sobě pracovat dál.
Jak těžké bylo koučovat v tak bouřlivé atmosféře? Hráči asi jen těžko slyšeli vaše pokyny...
Jde to koučovat tím stylem, že si zavoláte hráče k sobě a musíte si počkat až se fanoušci zklidní, ať to jde slyšet. Kolikrát jsem na ně doslova řval, ale jen se dívali, co chci a neslyšeli mě. Bylo to pro mě novum, v české lize jsem to ještě nezažil. Ale atmosféra příjemná. Musím říct, že kluci dřeli, makali, ale měli to těžké. Ale Baník postoupil a prokázal kvalitu.
Nešla upřít, ale Baník se opřel o domácí prostředí. Za celou sezónu čtrnáctkrát zvítězil a jen jednou remizoval, což svědčí o kvalitě. Když přijde na stadion šest, sedm, nyní jedenáct tisíc, tak je to znát. Fanoušci Baník ženou, je to opravdu dvanáctý hráč. A to se hraje vždy výborně. I když to nejde fotbalově, technicky, tak to urvou. Opravdu to funguje, zažil jsem to i ve vlastní kariéře.
Máme za sebou poslední zápas sezóny, teď už to můžeme prozradit. Utkání na Baníku bylo vaším posledním na lavičce Znojma. Je to tak, můj poslední zápas na lavičce Znojma. V atmosféře perfektní, i když prohra samozřejmě mrzí. Už klukům jsem před přípravou na zápas řekl, že jim musím poděkovat za práci, kterou tu za dva roky odvedli. Že byly ty dva roky úspěšné, je jejich zásluha, je zásluha Znojma jako klubu, že mi dalo šanci, že jsem měl kvalitní realizační tým. Postupně se budoval, mohl jsem se opřít o Pepu Hanzálka, asistenta Romana Vojvodíka. Pak se to postupně doplňovalo Květošem Svobodou, Jirka Podzemský. Těžko jmenovat, musím zmínit celý realizační tým. Největší kus poděkování patří hráčům. Něco jsem do nich vštěpoval, ale oni jsou nositelé kvality na hřišti. Oni mě ze Znojma katapultovali k tomu, že mám nějaké nabídky z ligy, které řeším. Jaký klub to bude, budu vědět v pondělí, úterý.
Na co budete po dvou letech ve Znojmě nejraději vzpomínat?
Budu vždy rád vzpomínat na to, že Znojmo byl můj první profesionální klub v kariéře hlavního trenéra. Sžíval jsem se s prostředím, kdy nemáme vlastní tréninkové centrum. Hodně jsme cestovali. Znám hodně vesnic v okolí Znojma, což je příjemné. (s úsměvem) Poznal jsem příjemné lidi, je to pěkný kraj. Trochu jsem přičuchnul i k vínu, což je také dobré. (smích) Vždy je to lidech a ve Znojmě se vytvořila dobrá parta. Budu na to rád vzpomínat. Za dva roky se to nedostalo do stádia nějaké krize nebo toho, že by to bylo vyhrocené. Tlak byl vždy, ale byl příjemný.