Dvanácti let ve znojemském fotbalu nelituji, říká nyní již čestný prezident klubu Ota Kohoutek

Dvanácti let ve znojemském fotbalu nelituji, říká nyní již čestný prezident klubu Ota Kohoutek Z n o j m o - Postup do druhé ligy, historický postup do první ligy, zrekonstruovaný stadion. To vše se událo v klubu za dvanáct let v čele s Otou Kohoutkem, za dobu, kterou můžeme bez nadsázky označit za zlatou éru znojemského fotbalu. Nyní předává čtyřicetiletý podnikatel žezlo novému vedení v čele s Jiřím Tunkou. V rozhovoru se aktuálně již čestný prezident klubu ohlíží za svým působením v klubu a přemítá i nad přítomností a budoucností 1.SC.

 
 
 

Vzpomenete si na chvíle, kdy jste do klubu přišel?
Fotbal ve Znojmě jsem převzal po panu Vozábalovi před dvanácti lety. Přebíral jsem ho v okamžiku, kdy se bojovalo vůbec o udržení ve třetí lize. Ta situace v té době byla postavena tak, že kdybych do toho nešel, tak to mohlo znamenat úplný zánik pro znojemský fotbal, protože ostatní společníci o to nejevili absolutně žádný zájem, no a tak začal můj fotbalový příběh ve Znojmě.

Který okamžik se vám z těch dvanácti let vybaví jako první. Je to postup do nejvyšší soutěže nebo něco jiného?
Ze sportovní stránky je to určitě postup do první ligy, ale je potřeba říct, že to nevzniklo jenom tak samo od sebe, předcházely tomu roky ve třetí lize, kdy jsme dokázali vybudovat kostru týmu kolem Todora Yonova a mladých znojemských odchovanců, která se rok od roku zlepšovala, nabírala zkušenosti a výsledkem bylo, že tato kostra vybojovala nejen postup z třetí ligy do druhé, ale potom i do té nejvyšší. Zárodek tohoto úspěchu vznikl právě ve třetí lize a tyto roky mě paradoxně bavily ze všeho nejvíc. I když v ní byl tlak na shánění financí největší. Ale těch příjemných okamžiků bylo více, třeba vyprodaný stadion proti Spartě, Baníku, pochvaly televizních expertů na výkony znojemských hráčů a celkový vzestup fotbalu ve Znojmě.

Traduje se, že právě v té třetí lize se v klubu utvořilo až rodinné zázemí. Bylo to opravdu tak?
Všichni jsme byli kamarádi a táhli za jeden provaz. Odměny byly postaveny pro všechny na stejné úrovni a velké odměny to fakt nebyly, nikdo nikomu nic nezáviděl, prostě taková zdravá a čistá atmosféra. Opravdu to bylo takové rodinné zázemí, v té době byli všichni ti hráči takřka moji vrstevníci a to od realizačního týmu napříč celou kabinou. Na toto období velmi rád vzpomínám.

Jak už jste zmínil, vrcholem byl postup do první ligy, zvažoval jste dlouho, zda do ní nastoupit, když to nemohlo být na vlastním stadionu?
Když jsme si po sportovní stránce vybojovali postup do první ligy, chtěli jsme, aby nám ten fotbalový zákon dal možnost si ji také zahrát a sportovní úspěch byl tím respektován. Proto jsme také na těch nejvyšších fotbalových i politických úrovních bojovali, aby nám to první liga umožnila. Zavázali jsme se při tom, že po dobu jednoho roku, co ji budeme hrát mimo Znojmo, připravíme ve Znojmě stadion a jeho zázemí tak, aby parametry pro nejvyšší soutěž splňoval. To jsme úplně v té jednoroční lhůtě nestihli, ale nakonec se to s vypětím všech sil a s podporou znojemské radnice i vedení FAČR povedlo a stadion je pro první ligu až na pár drobností v podstatě připravený. Zbývá už jen minimum z toho, co bylo potřeba udělat. S odstupem času musím říct, že to byla fenomenální akce pro celé město, která už se jen tak nebude opakovat.

To je asi velké plus, že se díky fotbalu povedlo získat prostředky na rekonstrukci stadionu, který už měl nejlepší léta za sebou...
Stadion byl postaven na začátku padesátých let a od té soby se s ním nic podstatného nedělo. A troufnu si říct, že pokud bychom nešli do toho rizika s první ligou a nedali podnět, asi bychom nedokázali navodit situaci, aby se i za velké podpory vlastníka, tedy města, stadionu rekonstruoval za pomoci dotací. Dnes se na Městském stadionu mohou pořádat reprezentační akce, který by bez rekonstrukce nepřipadaly v úvahu.

Čistě hypoteticky. Myslíte si, že bez těch problémů se stadionem měl kádr na to, aby v první lize zakotvil na víc než na jeden rok?
Nechci říkat, co by bylo, kdyby... Ale skutečností je, že jsme celý ročník odehráli vlastně venku a až do posledního kola jsme byli ve hře o udržení. To, abychom vůbec mohli hrát "domácí" zápasy v Brně, nás stálo spoustu finančních prostředků. Odvážím se říct, že pokud bychom hráli ve Znojmě, určitě bychom na tom byli lépe. Hlavně také v tom, že bychom tady více oživili fotbalové povědomí široké veřejnosti. Teď tady zázemí je a je tady i snaha a ambice mého nástupce jednou sem první ligu dostat.

Hodně mužstvům z menších měst zlomilo krátkodobé působení v nejvyšší soutěži lidově řečeno vaz a propadla se pak mnohem hlouběji, než byla předtím. Znojmo to zvládli. Co bylo důležité?
Vždy to bylo o trenérovi a dobrém citu pro výběr hráčů, takový šestý smysl. I po velkých hráčských obměnách se nám to mužstvo podařilo vždy dobře poskládat a trenérovi dobře připravit na sezónu. Snad mimo té bezprostředně po sestupu, kdy jsme měli, dá se říct, kvalitní kádr, ale hráli jsme o desáté, jedenácté místo. Jinak jsme byli vždy konkurenceschopní bojovat a přední příčky.

Jaký jste měl na skládání týmu recept, zvláště když znojemský rozpočet nepatřil k nejvyšším ve druhé lize?
Oproti našim konkurentům jsme určitě neměli takový rozpočet. Naše umístění bylo vždy vyšší, než kam bychom patřili rozpočtem. Bylo to jednak rodinným zázemím a také správným výběrem trenéra, která se hodil do naší koncepce. Na to jsme měli vždy štěstí a vždy se nám podařilo mužstvo sestavit tak, abychom hráli atraktivní fotbal a pohybovali se v tabulce na předních příčkách.

Relativně vysoko jste v tabulce i teď. Co vás vedlo k tomu, abyste opustil post nejvyššího muže znojemského fotbalu?
Přemýšlel jsem o tom už dlouho. Byl to pro mne už unavující stereotyp. Každý rok usilovat o to, abychom poskládali konkurenceschopný tým a zajistit pro něj prostředky na sezónu. Už mne to dlouhodobě zatěžovalo a ztrácel jsem chuť. Byl jsem otrávený z okolí, postupně jsem nabýval přesvědčení, že už to nedělám s tou vervou jako dříve. A pokud už neděláte něco s nadšením a chutí, tak to prostě nedává smysl. Už jsem neměl takovou chuť ani energii se v tom takovým způsobem angažovat jako dříve. S tím se vytrácely i moje ambice, a pokud se má klub dostat ještě na nějakou vyšší úroveň, chce to změnu. V klubu je potřeba udělat ještě spousta základních a důležitých věcí prioritně směrem k vylepšení tréninkového zázemí. Jsme snad jediný druholigový tým, který má jen jedno hřiště na hlavním stadionu pro zápasy a veškeré tréninkové jednotky musí absolvovat na hřištích po okolí. Z hlediska výchovy vlastních hráčů je potřeba zkvalitnit zázemí pro tréninkové jednotky. To je úkol, na kterém musí nové vedení jednoznačně zamakat.

Když jste předával symbolické klíče od klubu, co se vám honilo hlavou?
Převládala jistá úleva, protože to břemeno nebylo malé. Ale když k tomu došlo, člověku se vybavila spousta vzpomínek. Těch dvanácti let vůbec nelituji. Zajistilo mi to spoustu zážitků, radosti, spoustu nových přátel, známostí, ale prostě jsem to tak cítil a tak je to správně.

Co jste poradil svému nástupci?
Předal jsem mu klub ve stabilizovaném stavu na komfortním šestém místě s výhledem navýšení státního financování do sportu. Dále jsem apeloval na to, aby pro něj zajistil ještě lepší zázemí hlavně pro mládež, protože to je jedna z nejdůležitějších věcí, kterou klub postrádá.

Budete dál chodit na fotbal, nebo si od něj budete chtít odpočinout?
Odpočinu si od něj rád, udělám si víc času pro sebe a pro rodinu. Ale na fotbal se určitě budu chodit dívat a těším se.

 
 
 
 
Podobné články
 
Copyright © 2009-2018 1.SC Znojmo Fotbalový klub & eSports.cz, s.r.o. Informace o autorských právech  | RSS kanál. Tip: žaluzie bwin