Brankář Jícha: O trénování kolegů, vlivu gólmanů nebo výběru Znojma
Z N O J M O - Znojemská kabina v létě doznala nevídaných změn. V kádru nezůstal téměř kamen na kameni, na jih Moravy tak muselo přijít několik nových tváří. Mezi ně se řadí také brankář Filip Jícha, který po jednom z červencových tréninků ochotně svolil k rozhovoru, ve kterém se mimo jiné rozpovídal o vlivu brankářů nebo brankářské škole.
Filipe, jak ses ocitl ve Znojmě?
Měl jsem různé varianty. Teď jsem byl v Kroměříži, kde jsem byl na hostování z Prostějova. Nakonec jsem se v Prostějově nedomluvil, a to ani v Kroměříží, tam to také padlo. Další volba, která mi dávala smysl, byla jít do Znojma.
Z jakých důvodů to v Kroměříži a Prostějově nedopadlo? Nechci to brát až příliš špatně, ale přeci jen ve Znojmě se oslabil kádr, je tu hodně mladých kluků. Není to trochu posun dolů?
Vše se snažím vnímat pozitivně a že věci tak mají být. Událo se hodně moc záležitostí, kvůli kterým jsem se rozhodl, jak jsem se nakonec rozhodl. Počítal jsem s tím, že zůstanu v Kroměříži. V Prostějově jsem odmítl novou smlouvu, nelíbilo se mi to ani po sportovní stránce. Odjel jsem na dovolenou a událo se trochu jinak, přišli tam čtyři hráči a na mém postu byl gólman.
Necítíš nějakou křivdu?
Dá se to tak trochu říci. (s úsměvem) Zamrzí to, ve fotbale se to stává. Je to normální, nikdy nevíš, kde budeš druhý den. Jsem rád, že jsem tady. Město je krásné, je tady nádherný areál a věřím, že sportovně to zvládneme a dáme do kupy. Třeba budu mít alespoň větší vytížení.
Prošel jsi mládežnickými kategoriemi Jihlavy. Jak na toto období vzpomínáš, co Ti po fotbalové stránce dalo? Četl jsem, že jsi během víkendu hrál v poli a pak jsi zase chytával…
Měl jsem to takhle v Jihlavě. Byl jsem tam do U-19, přičemž do U-15 jsem hrál jen za ni. V dorostu jsem se kvůli menšímu hernímu vytížení, druhý brankář měl větší minutáž, na střídavý start. Chodil jsem do Humpolce nebo do Havlíčkova Brodu, kde jsem o víkendu hrál za svůj ročník, předtím jsem za starší ročníky chytával. Naučil jsem se hodně hrát nohou, bavilo mě to, byl jsem vytížený. Když se to sešlo, tak o víkendu jsem hrál tři zápasy. Jeden v poli, dva jsem chytal.
Tvá práce nohou je teda díky tomu výborná?
Nevím, jestli je výborná, to musí posoudit někdo jiný. (se smíchem) Cítím, že jsem se v tom hodně zlepšil. Pro mě to byl posun. Za Jihlavu jsem rád. Jde vidět, když trénujete v ligovém nebo druholigovém klubu, v té mládeži se to odráží. Sice moje vzpomínky tam nejsou úplně nejrůžovější, ale tréninkově fotbalově mi to určitě dalo hodně.
Jak jsi prožil univerzálnost. Doporučil bys to mladším nástupcům? Aby chytávali a do patnácti osmnácti roků přímo hrávali v poli?
Určitě. Fakt bych to doporučil každému. Gólmani to tak mají. Vždy jsem se těšil, že jsem nastoupil na každou minutu. Nastoupil jsem na hrot, vyzkoušel jsem si všechny posty. Hodně mě to bavilo. Je to úplně něco jiného, naučíte se tam.
Vypadá to, že budeš tvořit brankářskou dvojici s Jirkou Koukalem. Jsi o čtyři roky starší. Jak jsem na tréninku vypozoroval, tak i vedeš brankářské tréninky…
Jsem tady i v pozici, že se budu starat o naše brankářské tréninky plus brankářské tréninky dorostenců a mládeže. S bratry a otcem máme brankářskou školu, zastupujeme největší mezinárodní brankářskou akademii. Mám k tomu trošku vztah, navíc jsem dělal bakalářku na trénování brankářů. Baví mě to. Dám si něco navíc sám sobě, ale i klukům.
Máš s tím velké zkušenosti?
Přesně tak.
Pokud se ještě vrátíme k Prostějovu, dovedl Tě tam Petar Aleksijevič. On působil i v Znojmě. Zažil jsi tam také dalšího bývalého trenéra Znojma Oldu Machalu? Jak na toto duo vzpomínáš?
Mám jen dobré vzpomínky. Jsem člověk, který se nerad vrací ke špatným věcem. Ať se má kdokoliv zeptá na cokoliv, tak řeknu, že je to jen dobré. Petar mě dovedl do profesionálního fotbalu, tam byl největší skok z divize. Chytal jsem ve Žďaru nad Sázavou, byl to skok o 180 stupňů. Řekl jsem si, že bych do toho šel a že to má šanci na úspěch. Hned jsme vykopali druhou ligu a obrovsky jsem se posunul.
Posunul ses také v práci nohou a podobně. Co jsem slyšel, tak si hodně diriguješ obranu. Jaké jsou tvé přednosti v pozici brankář?
Řekl bych, že v centrech, nebojím se jít do centrů. Chodím tam docela často a rád pomáhám obraně. Dirigování hry je důležité. Kdybych na tom chtěl s kluky pracovat, tak bych se s nimi šel podívat na nějaké zápasy. Je to hrozně důležité. Když je gólman slyšet, tak je to důležité pro tým, organizaci, ulehčí to práci obraně. Působí to navenek jinak oproti druhému týmu. Gólman musí být v zápase osobnost, musí být ve všem slyšet.
Je to psychologická záležitost?
Určitě.