Tečka za sezónou MSFL 2009-2010
Dnes zahajujeme první část slíbených článků a nemůžeme tedy začít jinak, jak uzavřením loňského fotbalového ročníku a také uzavřením jedné z kapitol, a tou je naše účast v MSFL. Jak všichni doufáme, nyní už budeme psát řádky pouze v kapitole 2.liga ČMFS.
29. května 2010 v 18:15 se tříletý sen hráčů, vedení a fanoušků stal skutečností. V tu chvíli totiž rozhodčí na hřišti v Kroměříži naposledy v utkání pískl do píšťalky a ukončil ho za stavu 1:0 pro domácí hráče, kteří tak porazili, našeho v té chvíli již jediného soupeře v boji o postup, Frýdek Místek. Díky tomu se stal náš 11-ti bodový náskok na čele nedostižným. Od té chvíle bylo jasné, že náš klub je vítězem soutěžního ročníku 2009-2010 MSFL a jistým postupujícím do 2. ligy ČMFS, tj. druhé nejvyšší fotbalové soutěže u nás. Znojmo se tak zařadí do elitní skupiny 32 profesionálních klubů v Česku.
Tomu všemu předcházely dva neúspěšné pokusy v ročnících předešlých, kdy jsme do posledního kola vždy bojovali o postup, který nám pokaždé unikl jen o bod. Za ty tři uplynulé roky jsme získali 178 bodů, soupeřům jsme nastříleli 163 branek, naproti tomu jsme jich dostali pouze 87. Z 88 zápasů jsme jich 53 vyhráli, 19 remizovali a jen v 16ti utkáních vyhrál náš soupeř. Jen pro názornost: pokud by to šlo, znamenalo by to, že bychom 2 a půl roku v soutěži MSFL neprohráli.
I z toho malého výčtu se dá s jistotou tvrdit, že pokud je na Moravě někdo, kdo si postup zasloužil, byli to naši hráči – bylo to Znojmo.
Po skončení loňského ročníku přitom vážně hrozilo, že další pokus již nebude. Po některých nestandardních záležitostech, které provázely konec loňské sezóny, stála hlavní osoba v klubu Ota Kohoutek před vážným rozhodnutím, zda vůbec pokračovat ve fotbalovém klubu. Naštěstí zklamání rychle přebolelo a všichni se pustili znovu do příprav. Poprvé v historii klubu mužstvo absolvovalo letní přípravu v cizině a to v rakouských Alpách kousek od Kaprunu v obci Niedernsill, ve společnosti klubů z naší nejvyšší soutěže (Mladá Boleslav, Slavie), ale i ve společnosti klubů německé Bundesligy (VFB Stuttgart, Schalke 04 atd.). Pokud se ohlédneme zpět, dá se říci, že právě toto soustředění sehrálo klíčovou roli v tom, že jsme zvládli podzimní část MSFL, ale dosáhli jsme i historického úspěchu v podobě postupu mezi 16 nejlepších týmů v Poháru ČMFS Ondrášovce cupu. Na cestě do osmifinále jsme vyřadili Šardice (0:0, 4:3p.k.), Třebíč (1:0 ta vyřadila předtím 1.FC Slovácko)a druholigovou Jihlavu (2:0). V osmifinále jsme pak vypadli po souboji s ligovou Sigmou Olomouc, ale ani v těchto dvou zápasech jsme rozhodně ostudu neudělali (1:3, 0:0).
Do soutěžního ročníku jsme vstupovali s nadějemi, vírou ve vlastní síly, ale hlavně s pokorou před ostatními účastníky. Za favorita ročníku byl pasován tým 1.HFK Olomouc, který se netajil vysokými ambicemi, vysokým rozpočtem, ale i velkou přezíravostí vůči ostatním. Svoje účinkování v MSFL považoval za pouhou epizodku, která nebude mít dlouhého trvání a hrubě podcenil sílu, kvalitu a motivaci ostatních soupeřů, což se mu spolu se zraněními, stalo osudným – nikdo ho totiž nepodcenil. Nebudeme se však zabývat soupeři, ale ani jednotlivými výsledky, které jsou k dohledání na stránkách. Ještě jedno ale zmíním a to jsou právě stránky – web. Po letech azylu na stránkách výsledky.com, jsme s rozjezdem jarní části MSFL otevřeli naše vlastní, a to na adrese www.1scznojmo.cz. A vzhledem k tomu, že návštěvnost na nich trhá v poslední době naše klubové rekordy, bylo to jednoznačně rozhodnutí správné.
Nyní bychom měli asi pěkně popořádku vyjmenovat ty, kdo se na našem obrovském úspěchu podílel nejvíc a tím jsou hráči a trenéři. Doufám, že s námi v hodnoceních budete souhlasit, pokud ne, musíte se s tím nějak vyrovnat (:-D)
Takže popořádku……………v duchu našeho motta:
1.SC ZNOJMO TO JSME MY…………..aneb o každém něco:
Vlasta Hrubý – jednička mezi třemi tyčemi. Zeptáte-li se kohokoliv na tři nejdůležitější hráče mužstva, 100% tam nebude nikomu chybět jeho jméno. Vlasta je vzor poctivosti, těžko budete hledat někoho, kdo by se poctivěji připravoval na každý zápas: Vlasta by za SC dýchal. Mnoho z Vás se ptalo na zdravotní stav hráčů, a že slyšelo atd. atd. Nyní Vám to říci můžeme. Před Vlastou patří smeknout. Celé jaro odchytal se zraněním. Ptáte se jakým? Tak pro ilustraci, jeden nejmenovaný hráč, z celku našeho nejvážnějšího soupeře, se stejným zraněním neodehrál na jaře jediný zápas. Vlasta chyběl jen v jednom jediném utkání a to kvůli trestu za červenou kartu. Mnohdy chytal jen díky injekcím. Když někteří lékaři slyšeli diagnózu (vyhřezlá ploténka) konstatovali, že je blázen a riskuje zdraví a to trvale. Vlasta přesto nenechal kluky ve štychu. Potřebujete jiný argument, jak tahle parta letos fungovala? Vlasta je prostě všemi uznávaná osobnost mužstva.
Radek Minařík – druhý brankář mužstva, odchytal většinu zápasů za B tým, když však bylo potřeba, odchytal s velkým přehledem důležité utkání na jaře v Bystrci a nepustil gól, to samé pak zopakoval i v utkání s Břeclaví. Pohodář, kliďas, který nepokazí žádnou zábavu. Trenér dobře věděl, koho v zimě bere. Po sezóně Radek skončil, nyní bude chytat doma v Miroslavi už jen pro radost.
Todor Yonov – „velký šéf“ - kapitán mužstva. Jednoznačně nejrespektovanější osoba v mužstvu, ve kterém hraje již 5 sezón. Na hřišti je Todor „horkokrevný bulhar“ „znojemský Řepka“ - hráč, který pro výhru týmu udělá cokoliv. V zápase s Uničovem se ukázalo, jak je v tuto chvíli pro tým nepostradatelný, pokud jde o organizaci hry. Všichni se shodli na tom, že s ním na trávníku bychom pravděpodobně vyhráli. Svůj hvězdný zápas si v sezóně vybral s Mutěnicemi, kterým nastřílel 4 branky z toho 2 z trestných kopů a to tak, že by se nestyděl ani slavný Panenka. A aby toho nebylo málo, hned v následujícím pohárovém utkání proti ligové Olomouci, v době kdy se celá tribuna vsázela, že nemůže proměnit i třetí kop v řadě, vyvedl všechny z omylu – mohl a proměnil. V celé letošní sezoně nastřílel celkem 8 branek, což je na obránce úctyhodné číslo. Všem, kteří někdy mluví o tom, jak fotbalisté simulují, bych přál vidět po zápase jeho nohy v oblasti kotníků. Jen pár lidí navíc vědělo o vážných zdravotních problémech jeho otce, který bohužel druhý den po utkání s Jihlavou zemřel. Hned po zápase odletěl domů, ale v sobotu už zase šéfoval na hřišti v Břeclavi, moc chtěl vyhrát, dát gól a ukázat tátovi, tam nahoru to své triko, s nápisem „táto miluju tě.“. Přestože nedal v 85.min penaltu, rval se dál a v 92.min ho prostě dal. Strašně jsme mu to v tu chvíli přáli. V tomto duševním stavu a s těmito myšlenkami Todor potil na hřišti postupovou krev. Opravdový kapitán mužstva se vším všudy.
Roman Hříbek – po návratu z Jihlavy víc než rok trpělivě čekal na svoji šanci v B mužstvu. Makal na tréninku i v zápasech béčka, nikdo ho neslyšel remcat, že by něco potřeboval, že by se mu něco nelíbilo. A když pak na začátku nové sezony dostal šanci, překvapil snad všechny a stal se z něj důležitý článek naší obrany, která dostala za 28 kol jen 23 branek. Tvrdý bek, který zásadně zlepšil svoji hru dopředu. I on se tak zaslouženě dočkal velkého úspěchu. Poctivec, který má fotbal moc rád.
Zdeněk Mička - jeden z odchovanců znojemského klubu, kterého si vytáhl do Áčka trenér Sobota před lety z dorostu. Ze Zdeňka nikdy nebude technický a kreativní obránce, jeho přednosti jsou úplně jinde. O tom jak nepříjemná je jeho hra, kdy máte pocit, že jeho ruce a nohy máte úplně všude, by mohl vyprávět leckterý útočník soupeře. Na hřišti navíc působí jako ochránce spoluhráčů, koneckonců jeho „jarní blikanec“, kdy hlavou sestřelil hráče Sigmy, který předtím brutálně fauloval Lacka, je všem dostatečně znám. Emoce, ale bude muset ve 2.lize krotit podstatně víc. Svými výkony si řekl o zařazení do reprezentace na loňské letní Univerziádě, kde odehrál několik zápasů. Postupu obětoval vše, co mohl, včetně školy. Stabilní hráč mužstva.
Jan Šilinger - Johnyho chtěl trenér již v jarní části loňské sezóny, nicméně nakonec se rozhodl ještě zkusit štěstí v 1.FC Slovácku. Tady nakonec nejenže nedostal šanci v A mužstvu, ale nakonec vypadl i ze sestavy B mužstva. Přišel tedy v létě, a když mu trenér Sobota oznámil, že nastoupí v obraně na levé straně, měl zpočátku pocit, že si z něj dělá srandu. Na tomto postu nikdy v minulosti nehrál. Až trenér Sobota poznal, kde je jeho místo a po počátečních obtížích se zde rozehrál k výkonům, kdy se na něj najednou jezdili dívat i pozorovatelé z ligových klubů. Skvělý zápas sehrál v poháru proti Sigmě Olomouc. Paradoxně si tam v samotném závěru utkání vstřelil vlastní gól a to těsně poté, co o něm známý fotbalový funkcionář J.Kubíček prohlásil: „ten blonďáček je bezkonkurenčně nejlepším hráčem na hřišti“. Hráč s neskutečným fyzickým fondem. Jako obránce se objeví na hrotu útoku, jako např. v zápase s Jihlavou, kde trefil tyč a vzápětí je zpátky na svém místě v obraně. Vděčný objekt pro všechny fanynky našeho A mužstva. Je s podivem, že nedal v sezóně gól, doufejme, že si nějaký schoval do 2.ligy.
Matúš Lacko – poslední do trojice (Hrubý, Yonov) bez kterého si těžko dovedeme představit sestavu. Kreativní záložník, tvůrce hry, který ve Znojmě našel nejen „tým svých snů“….. Ke konci podzimu musel podstoupit operaci menisku, sám poté trénoval a rehabilitoval a první den zimní přípravy byl připraven v plné síle (jaký kontrast s např. podobně se individuálně připravujícím Milanem Pacandou). Jaký je to hráč ukázal mmj. v zápase Znojma v generálce Zlína na 2.ligu, kdy zvláště v prvním poločase nevěděla ostřílená ligová dvojice Abrahám – Vozábal, kde jim hlava stojí a po zápase to potvrdil i trenér Minář. Ve formě hrající „Laci“ dělá čest své přezdívce Pittbull, kdy je schopen nahánět hráče soupeře po celé ploše, navíc mu nedělá problém obejít 2 hráče. Jen na koncovce by mohl zapracovat, že góly dávat umí, potvrdil v zápase s Jihlavou. Bohužel v přípravě v Rakousku se nezaviněně zranil a musí podstoupit operaci kolene. Doufejme, že návrat mu nebude trvat dlouho.
Lukáš Podzemský – další odchovanec klubu. Jaký v něm dřímá potenciál ví všichni, kdo ho znají. Velmi kreativní střední záložník, který by potřeboval výkony stabilizovat a hlavně ty skvělé podávat opakovaně. Na podzim většinou nastupoval za B mužstvo nebo jako střídající hráč. Po zranění Vavříka na jaře dostal šanci a začal předvádět výkony, jaké od něj hlavně trenéři čekají. Svůj hvězdný okamžik měl bohužel pro naše fanoušky v zápase B mužstva v Bavorech, kde míč napálil z voleje a snad z 35 m neskutečným způsobem vymetl šibenici v domácí brance. V poslední době jakoby našel svůj vnitřní klid, formu má v současně době velikou – doufejme, že ji prodá na hřišti.
Petr Zapalač - jeden z hráčů, kteří přišli na začátku sezóny. Přišel na místo M.Beleje a nutno dodat, že ho nejen nahradil, ale v mnohém předčil. Okamžitě zapadl do mužstva a především si skvěle sedl s Honzou Šilingerem. Spolu ve dvojici řádně větrali obrany hostujících mužstev a hlavně na jejich straně si soupeři velmi vydatně zaběhali. Petr navíc vstřelil řadu velmi důležitých branek. Na posledních několik zápasů se u něj objevilo nějaké kožním onemocnění, které ho natolik limitovalo, že podle vlastních slov někdy nemohl ani spát, navíc se potýkal i se střevními problémy, díky kterým musel vynechat i poslední zápas s Jihlavou. „Zapi“ je skvělý kluk, nepřehlédnutelný díky své rozevláté taneční chůzi a zdroj častých vtípků svých spoluhráčů, který se ale nikdy neurazí. Vzhledem k tomu, že jednání dopadla dobře objeví se v naší sestavě i příští rok. To určitě fanoušci přivítají, protože Pter je hráč, který je vždy dokáže potěšit nějakou parádičkou, jeho přešlapovačky už zná kde kdo. V sezóně dal 7 branek.
Dominik Krhut – hráč, který přišel před sezonou z Viktorie Otrokovice. Hráč, který nic neošidí ani v tréninku a neuhne z žádného souboje, proti noze je schopen nastavit i hlavu a je z toho otřes mozku jako v zápase s FM. Obrovsky slušný a spíš nesmělý kluk, který snad právě proto, je opravdu vděčný terč všech vtípků. Nutno dodat, že nepamatuji, že by se někdy urazil, navíc se o něj stará „táta Todor“ a to se vším všudy. Občas ho sice spucuje tzv. do bezvědomí, aby ho vzápětí otcovsky objal. Krom Znojma se ovšem Dominik zapsal do podvědomí i v jiném klubu …FC Vysočina Jihlava „A“. Poprvé totiž ve Znojmě nastoupil právě v přátelském zápase proti A mužstvu Jihlavy a vstřelil jim 2 góly a mohl přidat i další, neboť si s ním Jihlava nevěděla rady. Když poté přijela Jihlava k pohárovému zápasu do Znojma, první dotaz, který jsem dostal, byl “hraje Krhut?“. Upřímně jsem se podivil nad obavami z hráče, který dosud hrál v divizi. Ale jen do 17 min. zápasu, kdy Dominik prošel jihlavskou obranou a dal na 1:0. Několik posledních zápasů nastupoval s problémy s třísly, kdy vynechal i několik tréninků. V posledním zápase si pak natáhl zadní stehenní sval – doufejme, že zranění to nebude na delší dobu. Na hřišti, ale na problémy zapomíná a svoji rychlostí a důrazem notně znepříjemňoval klid obránců soupeře. Na nováčka vstřelil nečekaných 7 branek. Pro fanoušky příjemná zpráva – Dominik Krhut ve Znojmě již nebude na hostování….do Znojma přestoupil.
Gregor Kováč – také už málem inventář klubu. Střelec mužstva, který uzavřel svůj brankový účet na 10 gólech. Dařilo se mu především na podzim, kdy jich dal 7. Na jaře ne a ne se dostat do pohody. Jak jsem již jednou říkal, je to hráč, který absolutně nesnáší prohru a to ani v tréninku. V zápase se rve, i když se mu nedaří, podstoupí nekonečný počet hlavičkových soubojů. Jeho fotbal je fyzicky velmi náročný. Nepochybně se mají obránci ve 2.lize na co těšit. I podle mínění trenérů se Gregor dostává do velmi dobré formy.
Matúš Minarech – historicky nejlepší střelec klubu 1.SC Znojmo. Nedávno se osamostatnil v čele historické tabulky střelců klubu a předstihl Romana Přibila. Do současné doby nastřílel 52 branek. Loni v létě chtěl zkusit štěstí v druholigové Jihlavě, nakonec mu angažmá nevyšlo a i to asi mělo vliv na jeho pohodu na podzim. Přesto, že ke střeleckému účtu mužstva přispěl 6ti góly nebyl to ten „Mates“ jak ho všichni znali. Na jaře dokonce vypadl ze sestavy Áčka a nastupoval v KP. Poté co si s přítelkyní pořídili „rodinu“ – jak o dítě se totiž starají o štěně pitbulteriéra, našel zase svůj klid a na hřišti to bylo vidět. Do sestavy se plně vrátil v zápase s Bystrcí a v následujících zápasech dával velmi důležité branky. Nakonec jich dal v sezóně 11. Určitě má velkou motivaci ukázat, že na druhou ligu opravdu má.
Zdeněk Látal – hráč, který přišel na jaře z Karviné s pověstí střelce, ale i možností, zařadit se mezi ty, kteří svůj obrovský talent promrhali. Fotbalista, mající nahradit Milana Pacandu. Hráč, o jehož potenciálu věděli jen odborníci a mezi nimi naštěstí i náš trenér, který ho do mužstva chtěl. Hráč, na kterého se nakonec na jaře chodilo ve Znojmě na fotbal. Jarní nejlepší střelec MSFL-dal 8 branek (stejně jako loni Milan), aniž by si pomohl penaltami, nejenže nahradil Paciho, on ho ještě v mnohém překonal. Neúnavný hráč, který oběhá neskutečné množství hrací plochy. Obránci v MSFL si asi notně oddychnou, že v příštím roce jej již neuvidí. To co např. provedl se třemi hráči Frýdku v posledním zápase, kdy je obešel jak slalomové tyčky a v zápětí překonal i brankáře, se hned tak nevidí. Nejlepší zápas, ale sehrál se Sigmou Olomouc „B“, kdy i trenér hostí řekl: „porazil nás nejlepší hráč na hřišti – Látal, hrál neskutečně.“ Po posledním zápase si navíc vysloužil v mužstvu i novou přezdívku „Bruce Lee“ – po zákroku ve stylu ala Eric Cantona nebo kung fu si vysloužil červenou kartu a na začátku nové sezony bude chybět. Pro znojemské fanoušky je určitě dobrá zpráva, že ve Znojmě chtěl zůstat a nakonec také po dohodě s Karvinou zůstane. Láty, prostě ve Znojmě zase našel sám sebe a jsme přesvědčeni, že i obránci ve 2.lize, z něj budou mnohdy velmi-velmi nešťastní.
Martin Vavřík – Vavřa je hráč, na jehož hru mají diváci rozdílné názory. Pro trenéra Sobotu, to byl a stále je důležitý hráč. Pokud je zdráv a v herní pohodě jako např. v podzimní části sezóny, nastupoval pravidelně v základní sestavě a do systému, kterým naše mužstvo hrálo trenérovi přesně zapadl. Bohužel se zranil a v jarní části jej nahradil velmi dobře hrající Lukáš Podzemský. Nejlepší okamžik v loňské sezóně byl gól, který vstřelil v Třebíči a jak se ukázalo, byl jediný a postupový. I díky němu jsme tak mohl přivítat Olomouckou Sigmu „A“ a zaknihovat do historie největší úspěch našeho klubu tj. postup mezi posledních 16 týmů v ČR. Vavřa je pohodář a „dobrák od kosti“. Skvělej kluk do každé party.
Lukáš Tomáš – většinou střídal. Patří taky mezi odchovance klubu. Hráč s velkým potenciálem. Až si prožije svá bezstarostná léta, může všechny ve 2.lize velmi překvapit. Svoji hnězdnou chvilku prožil v první kole Ondrášovka cupu. Na penaltu šel jako poslední a s přehledem proměnil, díky tomu jsme postoupili přes Šardice dál. Jako jeden z mála (z party věkově sobě rovných)vydržel a zaslouženě je v kádru pro 2.ligu.
Oldřich Helebrant – na jaře naskočil do základní sestavy hned poté co Mička obdržel trest za ČK. Nutno dodat, že Olda se s tím vyrovnal velmi dobře a zápasy odehrál výborně. Je to podobný typ jako Zdeněk Mička a ve dvojici s Todorem mohl uplatnit svoje přednosti, což je nepříjemná těsná obrana, skvělý výskok a hra hlavou.
Roman Švarc – přestože toho moc v sezóně nenahrál všichni ho berou jako součást A týmu. Roman je totiž kluk do nepohody a skvělej do party. Jen ten gól v MSFL nedal, třeba si ho schoval do 2.ligy. Měl by to být ten, kdo bude šéfovat B mužstvu a čekat na příležitost v nějakém zápase Áčka. Za věrnost by si ten gól v Áčku určitě zasloužil.
Martin Baláž – na podzim nastupoval v divizní Třebíči. O jeho vystoupení v zápase proti „svým“ právě v Třebíči, jsme již psali. Měl opravdu „kliku“, že se netrefil pár minut před koncem a nesrovnal na 1:1. Martin zahrál velmi dobře v prvním utkání na jaře v Brně, tam patřil k nejlepším na hřišti. Pak se trošku jeho stroj zadrhl. Uvidíme co předvede ve 2.lize. Fotbalista je to určitě velmi dobrý a v jeho pravé noze je ukryt dynamit. Naši gólmani by mohli vyprávět.
Tak to byl zpětný pohled na loňskou sezónu a na hráče, kteří měli největší podíl na historickém úspěchu našich barev. Zařadili jsme pouze hráče, kteří dohráli sezónu a nebo odehráli víc utkání než 1-2, přesto patří dík za jejich podíl i Martinu Doubkovi, Jiřímu a Lukáši Zifčákovi, Liboru Paličkovi ml.,Pavlu Lapešovi, Jardovi Hyclovi, Liboru Jedličkovi a Milanovi Pacandovi).
Pokud jste našli nějaké drobné nesrovnalosti nebo s něčím nesouhlasíte, berte to jako čtení na odlehčení…nedá se postihnout vše a zavděčit všem.
Příště Vám v krátkosti přiblížíme radosti a starosti, spojené s postupem do 2.ligy.