O tréninku brankářů s Petrem Drobiszem
Z n o j m o - Reprezentační přestávka skýtá množství času, kdy se trénuje, trénuje a trénuje. My jsme si pozvali k rozhovoru brankáře Petra Drobisze, aby nám něco řekl k tréninku gólmanů. Vznikl z toho velice zajímavý rozhovor, který vám může vyplnit čas při čekání na další ligový zápas.
Petře. jak byste popsal tréninky brankářů ve Znojmě?
Já myslím, že to je všude stejné. Samozřejmě, když se zeptáte hráčů, tak vám řeknou, že gólmani jsou jiní. S tím se dá trochu souhlasit. Máme svá specifika, ať už se to týká rozcvičení, kde probíhají věci jinak než u hráčů v poli. Ve Znojmě jsme brankáři v takovém optimálním složení. Já jsem generace odcházející, Vlasta (Vlastimil Hrubý pozn. red.) je v podstatě na vrcholu, Dolík (brankář juniorky Jiří Doleček) je mladý. Složení je z mého pohledu ideální. Takže jeden je zkušený, druhý je v top formě a třetí je mladý kluk, který se od nás může učit.
Mohl byste nějak obecně popsat, co takový trénink obnáší?
Každý trénink je jiný a je zaměřený na něco jiného. Víceméně to probíhá tak, že ráno přijdu k trenérům do kanceláře. Zeptám se jaká bude náplň tréninku, jaký prostor máme brankáři zvlášť pro sebe. Na základě toho co mi kouč řekne, si upravíme rozcvičení. Většinou toho času není moc, takže je to nějaká rozcvička, pár cvičení na něco, co je potřeba zlepšit. Probereme si s Vlastou, jestli má potřebu na něčem pracovat, něco zlepšit. Pak jsou tu odpolední tréninky, které vede Pepa Hanzálek (trenér brankářů), do toho já nezasahuji.
Vy jste velezkušený brankář, už toho máte hodně za sebou. Mění se nějaké postupem času brankářské tréninky, trendy a podobně?
Samozřejmě se to mění. Ten sport celkově postupuje rychle vpřed. Já když jsem byl mladý, tak speciální tréninky pro brankáře ani moc neexistovaly. Samozřejmě byl nějaký trenér brankářů, ale byli jsme spolu třeba jednou týdně, maximálně dvakrát. Teď už je to tak, že brankáři prakticky každý den pracují sami, ať je to dvacet nebo padesát minut. Jde do vpřed. Nějaké zkušenosti mám, protože jsem toho hodně odchytal a absolvoval. Samozřejmě se ale stále chci obohacovat, z toho důvodu sleduji tréninkové trendy třeba na internetu.
Mám také spoustu kamarádů mezi trenéry brankářů v jiných oddílech. Takže i s nimi to konzultuji, například co je nového v této oblasti. Teď se vymyslela nová trenérská třída pro brankáře, na kterou jsem se samozřejmě chtěl přihlásit, ale už jsem to nestihl. Jsem v kontaktu s Tomášem Lovásikem (trenér brankářů Sigmy Olomouc), s kterým jsem spolupracoval v Olomouci. S ním probírám věci ohledně trénování. Ale není to žádná věda, je to jen otázka toho, co zlepšovat a na čem pracovat. Po jednom tréninku jsme třeba zjistili, že máme super pomůcku. Hřiště je hrbaté (rekonstrukce stadiónu., takže jsme si řekli, že bychom příští trénink mohli toho terénu využít na trénování postřehu a reflexu. Využijeme toho, že na hřiště přijely bagry a odraz míče nebude ideální.
Je něco, co nemáte v tréninku rád? Co je vaše neoblíbená činnost?
Já jsem v takové fázi, že to co jsem dříve neměl rád, tak mi dnes tolik nevadí. Jsem v takovém období, že vím, že můžu chytat půl roku, rok, nebo se zraním a bude konec. Vzhledem k tomu si tedy každý trénink užívám. Co jsem dříve neměl rád, tak to byly robinsonády na tvrdších hřištích, obzvláště na umělce. Například když byl brankářský trénink na umělce a trenér po nás chtěl, abychom tam skákaly a robinsovali pod břevno, tak jsem u toho vždy brblal. Teď se snažím využívat měkčích terénů, které nyní jsou, aby se gólmani zbytečně neničili. Tělo reaguje jinak v dvaceti, v pětadvaceti, než nyní. Vím, že kluci teď třeba skáčou rádi, rádi padají, ale přijde doba, kdy je to začne bolet. Umělky jsou teď strašně trendy, ale nemyslím si, že je to pro brankáře ideální. Přece jen tam tělo trpí, těch pádů je strašně moc. Takže se snažím spíše vycházet ze zkušeností a zařazovat cviky s ohledem na terén.