Petr Drobisz: To, že jsem si ještě mohl zachytat ligu, je malý zázrak
B r n o - Musel to být pro něj v pondělní večer určitě skvělý pocit. Brankář Petr Drobisz se totiž po dlouhé nucené pauze opět postavil mezi ligové tyče a dirigoval své spoluhráče v bitvě se Spartou. Znojmo sice s Pražany prohrálo, ale velezkušený brankář ukázal, že chytat rozhodně nezapomněl. V rozhovoru po utkání pak Petr velmi otevřeně hodnotil duel s letenským týmem i momentální situaci našeho týmu.
Petře nemám přesně spočítané, kdy jste naposled odchytal ligový zápas, už to ale je delší doba. Jaký je to pocit, opět se postavit mezi ligové tyče?
Pro mě je to taková malá výhra ve sportce, protože jsem v to už těžko věřil. Musím poděkovat všem, co se o to zasloužili. Trenérovi a panu Kohoutkovi, že mi tu šanci dali. Stal se takový malý zázrak, já to prostě vnímám tak, že to zázrak je. Nachystal jsem se, jak jsem nejlépe mohl. Na body to nepomohlo, ale dělal jsem vše proto, abychom to uhráli. Doufám, že jsem klukům pomohl a doufám, že budeme spolupracovat dále, ať už to bude třeba v bráně, nebo mimo ní.
Vy jste sice velezkušený gólman, ale i takového brankáře určitě mohou tak rychle inkasované góly rozhodit.
Samozřejmě všechna mužstva, ať je to Bayern Mnichov, nebo jsme to my, když dostanou gól ve čtvrté minutě těžko se zvedají. Navíc v situaci, kdy máme v tabulce tři body, není to ideální. Nechtěl jsem si do hlavy pouštět nějaké černé myšlenky. Samozřejmě přišla druhá šance Sparty, kterou jsme jakž takž přežili a z následného rohu jsme dostali na 2:0. Pořád jsem ale věřil a doufal, že to můžeme otočit. Musím ocenit kluky za druhý poločas, tak nějak to má vypadat. Tak se hraje v lize, a tak se hraje o holý život. Doufám, že to přeneseme do příštího zápasu s Brnem. A kde ne od první minuty, ale od už od rozcvičky nastoupí jedenáct bojovníků a dalších sedm na lavičce, kteří jim budou krýt záda. Jenom takhle se můžeme v lize prezentovat a jedině to povede k záchraně.
Jak jste viděl situaci před prvním gólem, dalo se udělat něco jinak?
Viděl jsem, jak si to Lafata staví. Myslím, že ho celkem slušně znám a čekal jsem, že to bude kopat přes zeď. Upozorňoval jsem kluky ve zdi, aby šli co nejvýše, aby si stoupli na špičky. Musím se na to ještě podívat. Myslím si, že kdybychom ve zdi trochu více zabojovali a více šli do výskoku, čímž to samozřejmě nechci házet na kluky, tak se tomu dalo zabránit, i když to bylo dobře kopnuté. Když to vezmu ze svého brankářského pohledu, tak tam byla varianta, že to risknu. Ale ve čtvrté minutě, jsem si to prostě nedovolil. Možná kdybych ty dva kroky udělal, byl jsem v jiné pozici a mohl jsem být slavný. Ale vyhodnotil jsem to jinak.
Odchytal jste ovšem jinak poměrně solidní utkání, zmařil jste Spartě i některé opravdu tutové šance.
Jak jsem říkal, člověk si nesmí pustit do hlavy černé myšlenky, že prohráváte 0:1, 0:2, že hrajete proti Spartě, pak je to ztracené. Jakmile tomu člověk podlehne v hlavě, tělo se tomu přizpůsobí, a to by byl konec. Já jsem si to ze své pozice nemohl dovolit, takže jsem tu představu okamžitě vyhnal a snažil se na kluky působit tak, abych je neustále povzbuzoval a hecoval. Štěstí se k nám trochu otočilo zády, ale pokud uděláme vše jako ve druhé půli, budeme bojovat a dřít, tak se to štěstí otočí a usměje se na nás.
V závěru první půle jste zahrávali pokutový kop. Proměněná penalta by vám asi hodně pomohla?
Stoprocentně by nám pomohla, ale bohužel takový je fotbal. Nedali jsem ji, ve druhé půle jsme měli také šance, také se na nás neusmálo štěstí. Nesmíme ale podlehnout depresi a pustit do hlavy černé myšlenky, že je to ztracené. Dá se hrát s každým, což jsme si ukázali druhý poločas. Tam jde jen o to, přijít na to, nebo pobavit se o tom v mužstvu, tak aby to bylo už od rozcvičky nastavené na 120 procent a jelo to až do konce. Protože v lize jak to není devadesát, sto dvacet minut i z rozcvičkou, tak vás soupeři potrestají. Vidíme sami, že hrát poločas je v lize málo.
Nebojíte se už trochu toho, že dostanete nálepku týmu druhých poločasů? Kde myslíte, že je příčina, že vám to v první půli tak nejde?
Mužstvo bylo z druhé ligy zvyklé vyhrávat, zvyklé v zápase vést. Teď je situace jiná, inkasujeme jako první, i když si řekneme, že ne. Možná se podvědomě ze začátku na něco šetříme, což si myslím, že je špatně. Je třeba do zápasu vstoupit tak, aby soupeř cítil, že my chceme vyhrát a vyhrajeme, přesto nejede vlak. Otázka druhých poločasů. Samozřejmě, když už soupeř vede 1:0, nebo 2:0, tak iniciativu přebereme, což si ale myslím vyplyne ze hry. Soupeř se podvědomě stáhne a hlídá si náskok. Takže nevím jestli je to zrovna o druhých poločasech. Tady jde spíše o to, zjistit příčinu, proč nejedeme od první minuty. I před zápasem se Spartou jsme si řekli, půjdeme, zamakáme. Měli jsme v šatně starostu, který to také burcoval. Na hřišti jsem sice viděl chuť, ale něco tomu chybělo. Tak jednoduše si nechat Spartu utéct o dva góly, jak jsme to udělali my, to nejde. I když to byla Sparta, tak ty dva góly jsme jí v podstatě darovali.
Nechybí třeba osoba kapitána Todora Yonova, který se po zranění teprve dostává do zátěže?
Těžko říct, na hřišti je jedenáct hráčů a ti si to musí nějakým způsobem řídit. Todor je samozřejmě zkušený hráč, mohl chybět, ale v předchozích zápasech byl také v sestavě a bylo to podobné. Je potřeba dostat do hlavy, že jdeme zápas vyhrát. Ne, že to možná nějak dopadne, ale že vyhrajeme! Musíme tomu věřit! I proti Spartě vidím, někteří kluci se kousnou a jedou, nepřemýšlí vyjde, nevyjde. Ale je tam spousta takových, co už kalkulují, odrazí se to, neodrazí se to, mám tam jít, nemám tam jít, to je špatně. Prostě jít za každou cenu, za každou cenu se porvat. Ať si pak za rok můžeme s čistým svědomím říct, i když se třeba náhodou spadne, udělali jsme pro záchranu maximum, mákli jsme.
Jak jeto v brankářské otázce. Je nyní jasně určená jednička?
To je otázka spíše na trenéra. Já si myslím, že s Vlastou vycházíme dobře. Bylo to prezentováno i v médiích, já jsem do Znojma nepřišel chytat jako jednička. Samozřejmě každý gólman se chce dostat na hřiště, já jsem sem ale přišel, abych kryl Vlastovi záda, a abychom spolu nějakým způsobem vycházeli, abychom zlepšovali, co je možné. Trenér se rozhodl udělat v zápase proti Spartě změnu, jestli to bude dále pokračovat, to je spíše otázka na něj. Ale to není o tom, jestli je v brance Petr, nebo Vlasta, tam jde prostě o to, abychom byli jeden celek. Už není kam couvat. Máme přímého konkurenta vedle sebe, takže když ho porazíme, jdeme před něj. Obrovsky by nám to pomohlo a mohli bychom se odpíchnout. Ale zase na druhou stranu, pokud nás Zbrojovka porazí, tak vznikne čtyř bodová mezera a už se to bude těžko dohánět. Takže to není o jménech, jak se trenér rozhodne je úplně jedno. Musíme tento týden odmakat, dát si do palice, že nic jiného než výhra neexistuje.
Dostal jste se ke Zbrojovce. Bude pro vás tento zápas klíčovým z pohledu směřování v celé sezóně?
Klíčový je každý zápas. Je 30 kol, jestli se hraje se Spartou, nebo s Brnem, by mělo být jedno. My jsme ale nyní v situaci, že máme tři body a Zbrojovka čtyři. Takže pokud nás porazí bude mít sedm bodů a už si okolí a všichni řeknou, tak Znojmo už je pryč. Musíme udělat maximum, aby se tak nestalo. Myslím, že Zbrojovka je na tom hůř, protože se Znojmem už nikdo nepočítá, zatímco Brno chtělo hrát klidný střed. Ale samo to nepůjde, musíme se na zápas se Zbrojovkou nachystat se vším všudy. Dát vše stranou a myslet jen na fotbal, jedině tak to můžeme zlomit.