Ani mi neříkejte, že jsou amatéři, čertil se Buček po vysoké prohře

Z N O J M O - Pokud trenér Leoš Kalvoda po Chrudimi působil nespokojeně, tak Antonín Buček byl po sobotním duelu výrazně naštvaný. Zkušený brankář ve čtvrtém kole proti Chrudimi zamezil řadě gólových situací soupeře, ani jeho skvělý výkon však nezabránil čtyřem inkasovaným brankám. Buček po zápase především mluvil o malé agresivitě svých spoluhráčů.

Tondo, v bráně jsi musel určitě trpět a zachraňovat další góly. Jak jsi ten zápas prožíval?
Prožíval jsem to těžce, de facto to bylo podobné jako v minulém kole proti Jihlavě. Před vedením jsme byli lepším týmem. Pak jsme dali na 1:0 a myslel jsem si, že se to uklidní. Naopak ale dostaneme branku, kdy letí centr před branku. Já to ještě nějak vyrazím nohou a nejsme schopni odkopnout balón. Prohráli jsme každý souboj a Chrudim nás fyzicky přehrála. Neuspěli jsme v soubojích.

Byly tam chyby také v obraně. Soupeř hodně chodil do otevřené obrany, ty ses snažil dirigovat, jak to šlo…
Netuším, čím to je. Jejich hráč něco naznačí, my vyběhneme dopředu a pak jdou dva na mě samotného. To, co předvádíme, je tragédie. V šatně sedíme a jeden má zlomené zuby, druhý má pochroumaný kotník. Chrudim vyhraje 4:1 a my je ani nepokopeme.

V přípravě to vycházelo. Proč to nejde v mistrovských zápasech?
Nechci se na to vymlouvat, ale velmi nám chybí Michal Ordoš. Každý balón, který jde dopředu, tak horko těžko uhráváme. Dostali jsme čtyři branky, ale Chrudim měla dalších deset šancí či polo šancí, ze kterých mohla vstřelit branku. Valí se na nás jeden útok za druhým a to se těžko ubrání. V přípravě jsme hráli kompaktněji, nahoře jsme udrželi balón, také jsme nehráli s takovými soupeři. Ke všemu máme mladý mančaft. Klidně jsme tu mohli vyrovnat na 2:2, ale Šulcik (Jan Šulc – pozn. red.) to nedal. Stejné to bylo s Jihlavou, kdy jsme mohli vést 1:0. Jsou to mladí kluci, je pro ně zkušenost, ale musíme makat dále. Hlavně po fyzické stránce v soubojích. V Hradci to byla katastrofa. Musíme je alespoň pokopat, protože takhle to nejde.

Ke všemu musí štvát, že domácí jsou amatéři…(chrudimští fotbalisté trénují až odpoledne po práci – pozn. red.)
To mi ani neříkejte. Nechci to vědět, nebo se sbalím. Jedná se tak o větší katastrofu. Musím smeknout před Chrudimí, protože takhle se má hrát. Odjezdit, pokopat. Ještě neproměnili penaltu.

V dalším utkání nás čeká zápas proti Třinci, který je na tom ještě hůře, protože nezískal ani bod. Bude se to možná chtít chytnout právě v pátek…
Třinec má téměř stejný kádr jako loni (skončil na pátém místě – pozn. red.), akorát na hrotu odešel Václav Juřena. Ve druhé české lize každý může porazit každého, jde o to, kdo do toho dá více srdíčka. Pokud ho do zápasu nedáme, může to dopadnout jako naposledy. U nás je největší problém, že v soubojích musíme být větší… Ani nechci říci co.

Kdo do kabiny přinese hecnutí, povzbuzení? Něco, co by hráče nabudilo…
To nejde udělat mávnutím proutku. Buď to máte v sobě, nebo nemáte. Snažím se křičet, podpořit, ale když vidíte, že hráč může někoho dojet skluzem, a on neposlechne, tak se musí i sprostě. Nechci nikoho urazit, ale v přípravě to byly mančafty, proti kterým jsme především drželi balón. Nyní strašné kvantum přihrávek zkazíme a potom má soupeř balón. A když ho vlastní, tak se najde skulinka, kdy se může šance naskytnout.

I přesto věříš, že se to může obrátit…
Jasné, že ano. Kdybych nevěřil, tak do Znojma ani nemusím v pondělí jezdit. V tréninku to vypadá perfektně. Přijde ale zápas a odpadneme od každého hráče. Ze čtyř utkání máme jeden bod, tak samozřejmě je už nervozita. Pořád je začátek ligy, ale už se musí bít na poplach.