Cihlář po Mostu: Vše je vedlejší, když nejsou žádné body
Z n o j m o - I přes nedělní prohru v Mostě mělo toto utkání jedno pozitivum. Po dlouhém zranění se totiž vrátil na druholigový trávník Tomáš Cihlář. A co víc, rovnou zaujal místo v základní sestavě a odehrál celý zápas. Potvrdil tak svoji pověst hráče s jednou z nejlepších kondicí v kádru. Radost z návratu na hřiště ale Tomášovi překrylo zklamání z prohry.
Od Ústí nad Labem bylo pro tebe utkání v Mostu první zápasem od zranění, odehrál jsi ho nakonec celý. Po takové pauze a zranění, navíc ve druhé lize, to je obdivuhodný výkon. Jak ty jsi to vnímal?
Říkal jsem v jednom z rozhovorů, že bych si chtěl ještě na podzim nějaký zápas zahrát, ale nečekal jsem, že to přijde takto brzy. Vyplynulo to i z toho, že jsme měli vykartované hráče, někteří jsou zranění. Trenér mi řekl, že varianta mého nastoupení tam je, že s tím mám počítat. Bylo to náročné, nečekal jsem, že vydržím celý zápas. Ale prohrálo se, takže nic moc pozitivního se na tom najít nedá.
Říkáš, že nic pozitivního, ale třeba to, že jsi vydržel celý zápas bez nějakých problémů. Nebo byly?
Po zdravotní stránce v pohodě, ve 20. minutě jsem měl trochu krizi, ale pak jsem to rozdýchal. (s úsměvem) Ale to je všechno vedlejší, když nejsou žádné body.
Říká se, že kdy se po dlouhé době nastupuje do týmu v situaci, kdy se daří, jde to jako po másle. Ty jsi ale nastoupil do rozjetého vlaku, kdy to příliš nejde. Jaké je to v této situaci, asi je těžké nějak vytáhnout tým, řekněme z krize, i když vím, že jedinec na to nemá až takový vliv?
Tři měsíce jsem kluky sledoval z tribuny, sledujete, že se nedaří, ale vidíte, že kluci chtějí, ale prostě to nejde. Nedáváte šance, dostanete blbé góly. Říkáte si, že kdybyste tam třeba byl, že byste pomohl. Ale je to týmový sport, když se nedaří celému týmu, tak to jeden hráč nemůže vytrhnout. Je to i o štěstí...
Co bys mohl říct k samotnému průběhu utkání?
Chtěli jsme hrát ze zabezpečené obrany a zkusit udeřit z brejků. Most byl sice ze začátku agresivnější, ale pak jsme se dostali do hry, vycházely nám brejky, ovšem doplatili jsme na finální fázi. Z ničeho jsme pak po naší chybě inkasovali. Před druhou půli jsme si řekli, že na ně vlítneme, změnili jsme i rozestavení. Jenže nápor zastavil gól soupeře. Standardka, která šla do vápna a míč se šťastně odrazil na mostecké kopačky. Nedáme šance a dostáváme zbytečné góly.
Ty jsi tam měl podle on-line přenosu i dvě dobré šance, nejprve střelu po přihrávce od Tomáše Oklešťka, a pak hlavičku do břevna. Když si to zpětně promítneš, je tam něco, co bys udělal jinak?
Tu střelu měl Heli (David Helísek pozn. red.), ale měl to těžké. Co se týče mojí šance, tak Heli nacentroval a já jsem v záklonu hlavičkoval do břevna. Ale stejně mě byl písknutý ofsajd, což se tedy divím, protože jsme byl půl metru před posledním hráčem.