Historické utkání se Spartou, dějství druhé. Znojmo míří na Letnou!
Z n o j m o - Znojmo čekají na podzim už pouhé dva soutěžní zápasy. Ještě předtím než se Jihomoravané vydají na půdu Mostu v rámci jarní předehrávky druhé ligy, sehrají ve středu na pražské Letné odvetu osmifinále domácího poháru. První zápas vyhrála Sparta 4:1 a i v domácím prostředí bude jasným favoritem. Znojmo by velikána rádo, co nejvíce potrápilo. V článku se dále dozvíte i něco z historie pražského klubu. (Úvodní foto: Libor Duchoň)
Odveta jen formalitou?
Je to zhruba necelý měsíc, co Znojmo přivítalo v prvním utkání osmifinále domácího poháru pražskou Spartu. Výsledek už je notoricky známý, a to 1:4 z pohledu Jihomoravanů. Zápas nebyl zdaleka tak jednoznačný, jak vypadá výsledek, pokud by pak Brabec inkasoval za svůj karate zákrok na Hříbka oprávněnou červenou, bylo by to ještě více zajímavé. Domácí zlomily až dvě slepené branky z konce utkání. Do odvety, která se hraje ve středu na pražské Letné, tak jdou naší fotbalisté prakticky bez šance na postup. Ve hře je však hlavně výsledek, vždyť kdo by se nechtěl na Spartu vytáhnout?
Moc faktů se k nadcházejícímu utkání napsat už nedá. Znojmo od prvního zápasu odehrálo čtyři ligová utkání, ze kterých si odneslo stejný počet bodů. Sparta odehrála o utkání méně, a za tu dobu se poněkud rozplynula její suverenita z úvodu ligy. Podruhé za sebou totiž dostala doma tři branky, Liberec napodobila Mladá Boleslav. Náskok na čele tabulky však mají Pražané stále skvostný - na druhý Liberec šest bodů. Nicméně liga opět dostala náboj a ještě to bude zajímavé.
 | AC Sparta Praha • 1.SC Znojmo Středa 16.11.2011 (18:00 hod.) |  |
Spartě bude chybět Matějovský, který bude bojovat s národním týmem o Euro v Černé Hoře. Fit stále není ani Leo Kweuke. Znojmu bude chybět Okleštěk, který už se nějaký čas potýká se zraněným tříslem.
Zajímavosti z historie Sparty
Jelikož by článek k odvetě sám o sobě moc řádků nezabral, pojďme vzpomenout pár zajímavostí, které se týkají týmu, jenž jde milovat a nebo zatracovat, nic mezi tím nejspíš u tak slavného klubu ani nejde.
Rudé dresy
Sparta nebyla ve svém zárodku nikterak bohatým klubem a tak brala zavděk jakýmikoliv dresy. Zprvu hrála v černých dresech s bílým S na hrudi, poté v červenočerné kombinaci, což byly dresy, které doslova zdědila po ČAFC Vinohrady. Ty totiž dostaly dresy nové a tak své staré nechaly Sparťanům. Sami si tak můžete udělat obrázek, že to v té době zrovna nebylo jednoduché. Klíčový okamžik přišel v roce 1906, kdy jeden ze zakladatelů klubu pan Petřík přivezl sadu rudých dresů, v té době v nich nastupoval Arsenal. Od té doby tedy patří rudá barva a Sparta dohromady.
Železná Sparta
Toto již notoricky známé spojení vzniklo po první světové válce. V týmu v té době váleli brankář František Peyr. V obraně děsili útočníky Antonín Hojer s Miroslavem Pospíšilem. Hvězdná byla ale především záloha ve složení Kolenaty, Fivébr a Káďa. V útoku se proháněli Pilát, Sedláček, Janda, Šroubek a Škvajn. Dominance Sparty potvrzoval olympijský tým z roku 1920, kde bylo hned deset Sparťanů. V roce 1921 přehráli Pražané v souboji o titul neoficiálního mistra Evropy Norimberk i Barcelonu.
Václav Ježek
Dnes již zesnulý legendární trenér, který dovedl Československo k titulu mistra Evropy, je také nesmazatelně spojený se Spartou. V ní zažil dvě velmi úspěšná období. To první přišlo v šedesátých letech, kdy na Letnou přivedl dva mistrovské tituly. V té době měl k dispozici hráče jako Josef Jurkanin, Tomáš Pospíšil, zabijácké útočné duo Václav Mašek-Ivan Mráz a především hlavní hvězdu a duši týmu záložníka Andreje Kvašňáka, který byl zvolen Sparťanem století. Druhou érou byly léta osmdesátá, která byla renesancí Sparty. Po krizi v předchozích letech, kdy potkal Pražany dokonce sestup, vytáhl Ježek Spartu opět na výsluní. Stejskal, Griga, Jan Berger, Chovanec, Ivan Hašek, Bielík, Bílek, Skuhravý, Straka a mnoho dalších, to byly jména, které vytvořily ze Sparty takřka neporazitelnou mašinu.
Mezi velikány
S Dušanem Uhrinem na lavičce a s talentovaným týmem v poli. To byl začátek devadesátých let. Otevřely se hranice a tak spousta jmen odcházela do zahraničí, ovšem ještě ne tak ve velkém jako dnes. Uhrinovi se podařilo složit tým, který nejen započal dominanci v lize, ale také se výrazně prosadil na evropském poli. Sezóna 1991-92 byla nultým ročníkem Ligy Mistrů a Spartě se do něj podařilo zapsat pořádně tučným písmem. Mezi nejlepších osm a semifinálové skupiny se probila přes Glasgow Rangers a poté přes Olympique Marseille Papina, Anglomy a Abedi Pelého (v příští sezóně Marseille Ligu Mistrů vyhrálo). Ve skupině se Sparta setkala s Benficou Lisabon, Dynamem Kyjev a hlavně s Barcelonou. Prakticky se skupinou smrti si Pražané poradili skvěle. Se ziskem šesti bodů (za výhru ještě dva body) obsadili druhé místo a jen těsně jim tak uniklo finále ve Wembley. Celý premiérový ročník vyhrála nakonec Barcelona a hádejte s kým utržila jedinou prohru ve skupině? Ano, se Spartou! V té době byl ve Spartě i Marek Trval, který nějaký čas působil i ve Znojmě. Tým se Sieglem, Jiřím Novotným, Mistrem, Jiřím Němcem, Koubou, Horňákem, Frýdkem, Chovancem, Vrabcem, Vonáškem, Kukletou, Vonáškem klidně můžeme nazvat legendárním.
Pavel Nedvěd
Žádný ze sparťanských hráčů nedosáhl ve světě takového věhlasu jako Pavel Nedvěd, snad jen Andrej Kvašňák. Nedávno ještě aktivní hráč přišel do Sparty jako horkokrevný mladík a nastartoval zde svoji hvězdnou kariéru. Se Spartou získal tři mistrovské tituly a řekl si o místo v reprezentaci, kde pak zažil pohádku v podobě EURO 96, kde slavil stříbrnou medaili. Následoval přestup do Lazia Řím, vítězství v PVP (poslední gól v tomto poháru zaznamenal právě on) a v roce 2001 přestup do osudového Juventusu Turín, kde se stal jedním z nejlepších fotbalistů světa, není tak záhadou, že po skončení Pavlovi kariéry Juventus tápal. V roce 2003 se dočkal zaslouženého ocenění - Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy. S reprezentací pak vybojoval bronz na EURU 2004 a po šestnácti letech s ní postoupil na Mistrovství světa. V roce 2004 byl srdcem prakticky nejlepšího národního celku v Evropě. V srpnu 2009 ve svých sedmatřiceti letech oficiálně ukončil svoji bohatou fotbalovou kariéru.